Malířské práce - vymalování bytu
Malíři pokojů a další malířské práce v Praze
Malířské práce
- malby ve všech odstínech dle vzorníku –14000 odstínů barev
- nátěry fasád ve všech odstínech dle vzorníku – 3200 odstínů barev
- malby omyvatelné
- tapetování
- opravy a čištění maleb
Lakýrnické práce
- nátěry oken a dveří
- nátěry střech a oplechování
- nátěry plotů a zábradlí
- nátěry radiátorů
- & nátěry linkrusty (omyvatelný sokl)
Nátěrové postupy
Speciální
malířské techniky - novinka
Přednosti
vodou ředitelných nátěrových hmot
Úprava
nátěrových hmot pro nanášení
Podmínky
pro zhotovování a zasychání nátěrů
NÁTĚRY
DŘEVA
Úprava
dřeva pod nátěr
Odstraňování
pryskyřice
Broušení
dřeva
Odstraňování
nátěrů ze dřeva
Odstraňování
nátěrů broušením
Opalování
nátěrů
Odstraňovače
nátěrů
Moření
dřeva
NÁTĚRY
DŘEVA V INTERIÉRU
Nátěry
dřevěných podlah
Lesklý
nátěr podlahy
Matový
nátěr podlahy
Barevný
(krycí) nátěr podlahy
Nátěry
dřevěných obkladů a podhledů
Lazurovaní
nátěr
Matová
úprava
Lesklá
úprava
Nátěry
dveří
Obnova
nátěru dřevěných dveří
Nátěry
nábytku
Oprava
nátěru starých skříní
Oprava
nátěrů stolů a židlí
Nátěr
nového nábytku
Oprava
povrchu kuchyňských linek
Nátěry
dětského nábytku a hraček
NÁTĚRY
DŘEVA V EXTERIÉRU
Nátěry
oken
Nátěry
nových oken
Lazurovací
nátěr oken
Nátěry
starších oken
Bezbarvé
venkovní laky na dřevo
Nátěry
dřevěných štítů
NÁTĚRY KOVŮ
Úprava
povrchu před nátěrem
Nátěry
železných předmětů
Nátěry
radiátorů
Nátěry
drátěného plotu
Nátěr
pozinkovaných plechů
Nátěry
hliníku
NÁTĚRY
STĚN V INTERIÉRECH
Úprava
povrchu před malováním
Technika
malování
Malby
stěn v interiérech
Nátěry
sádrokartonových desek
NÁTĚRY
FASÁD
Úprava
povrchu před nátěrem
Penetrování
podkladu
Nátěr
fasády suchých objektů
Nátěr
fasády objektů s nedokonalou izolací proti vlhkosti
NÁTĚRY
BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ
Úprava
podkladu a způsob nanášení
Sanace
trhlin v omítkách na stavbách z pórobetonu
NÁTĚRY
STŘECH
Nátěr
starší střešní krytiny z asfaltových pásů nebo cementovláknitých desek
Nátěr
střešní krytiny z pozinkovaného plechu
NÁTĚRY
BETONOVÝCH PODLAH
Úprava
podkladu a způsob nanášení
NÁŘADÍ PRO
NATÍRÁNÍ
Štětce
a štětky
Druhy
a velikosti štětců
Úprava
a použití štětců
Válečky
pro nanášení nátěrových hmot a malířské práce
Výběr
a použití válečků
Elektrické
barvící válečky
Čištění
a ukládání štětců, štětek a válečků
Stříkací
pistole
Brusné
papíry a plátna
Stěrky
a škrabky
PŘEDNOSTI VODOU ŘEDITELNÝCH NÁTĚROVÝCH HMOT
- vodou ředitelné barvy jsou
obecně podstatně pružnější a dokáží lépe odolávat popraskání vlivem
tepelné roztažnosti podkladu než křehké barvy syntetické. Z tohoto
důvodu jsou odborníky čím dál víc doporučovány na venkovní nátěry dřeva
i kovů.
- při práci s nimi nehrozí nadýchání se zdraví škodlivých výparů
- k ředění i mytí po práci postačí obyčejná voda
- práce při nanášení štětcem je lehčí a příjemnější
- ve velké většině se jedná o nehořlavé kapaliny, a tak není při práci
nebezpečí vzniku požáru či výbuchu
- jsou ekologicky šetrné
- vodou ředitelné barvy zařazené do kategorie odpadu O – ostatní mohou
být likvidovány v běžném komunálním odpadu
ÚPRAVA NÁTĚROVÝCH HMOT PRO NANÁŠENÍ
Víčko obalu a jeho okolí se
nejprve očistí od prachu eventuálně jiných nečistot. Pokud je na
povrchu nátěrové hmoty škraloup, opatrně se od stěny odřízne, vyjme a
vloží na síto, aby ulpělá nátěrová hmota mohla okapat zpět do
plechovky. U vodou ředitelných nátěrových hmot se obvykle škraloup
nevyskytuje. Další důležitou manipulací před použitím je důkladné
rozmíchání (v případě potřeby úprava odstínu) a zředění nátěrové hmoty.
V návodu uvedené ředidlo (voda - u vodou ředitelných nátěrových hmot)
se přidává po malých dávkách za stálého míchání. K nanášení štětcem
nebo válečkem se vodou ředitelné barvy obvykle neředí nebo ředí jen
velmi málo přidáním nejvýše 2–5 % vody. Pro nanášení stříkáním
(pneumatickým nebo tlakovou pistolí Airless) stupeň ředění závisí na
typu nátěrové hmoty a použitém zařízení a je podstatně nižší než u
rozpouštědlových syntetických a nitrocelulózových nátěrových hmot. Pro
úpravu běžných typů vodou ředitelných nátěrových hmot ke stříkání se
přidává do 5 % vody zcela výjimečně, nejvýše do 10 % vody. Na rozdíl od
syntetických nátěrových hmot, které se pro stříkání ředí přidáváním
15–25 % ředidla (nitrocelulózové dokonce 35–50 % ředidla). Vodou
ředitelné barvy určené pro nanášení vysokotlakým bezvzduchovým
stříkáním jsou výrobcem (BARVY TEBAS s.r.o.) upraveny pro tuto
technologii a před zpracováním se většinou neředí (nebo nejvýše
přídavkem do 2–3 % vody).
Disperzní vodou ředitelné nátěrové hmoty se výrazněji zředí pouze k
napouštění (penetraci) podkladu. Barvy určené k nátěru savých podkladů
- omítky (Latex, Tebalex) se zředí více, výrobky určené na méně savé
materiály - dřevo (Balakryl Uni, Sportakryl apod.) se obvykle neředí,
nebo jen v nejnutnější minimální míře.
Vysoký stupeň ředění zvyšuje pěnivost, snižuje lesk a celkovou kvalitu
nátěru. U bezbarvých laků se projevuje viditelným bělavým zabarvením
nátěrového filmu a nebo podle místní tloušťky nátěru bílými místy. Na
velké přídavky vody jsou citlivé zejména akrylátové barvy (Balakryl
Uni, Dixol, Diamo, Sportakryl apod.).
Máme-li nátěrovou hmotu v několika menších obalech a záleží-li nám na
přesném odstínu konečného nátěru je výhodnější přelít všechnu barvu do
větší nádoby, dokonale promíchat a pak teprve přikročit k vlastní
úpravě tj. tónování, ředění apod. Veškeré úpravy nátěrové hmoty pro
nanášení je vhodné provádět až po jejím vytemperování na teplotu
prostředí, ve kterém se bude natírat. Optimální teplota pro zpracování
je 18–25 oC.
PODMÍNKY PRO ZHOTOVOVÁNÍ A ZASYCHÁNÍ NÁTĚRŮ
Optimální prostředí pro
zhotovování a zasychání nátěrů je jedna z podmínek, kterou je nutno
dodržet při natěračských pracech. Tyto práce se nejlépe provádějí v
suchém prostředí při teplotách 20–25 oC a
relativní vlhkosti vzduchu nejvýše 75 %. Při nižší teplotě (10–15 oC)
se zasychání zpomaluje. Při vysoké relativní vlhkosti vzduchu vznikají
zvláště u nátěrů bezbarvými vodou ředitelnými laky defekty - dochází k
mlhovatění a bělavému zákalu. Vysoká relativní vlhkost ovzduší rovněž
zpomaluje zasychání a vlastní tvrdnutí nátěrů. Při zasychání je třeba
dbát na přívod čerstvého vzduchu. Přiváděný vzduch nesmí obsahovat
nečistoty, vířit prach, ochlazovat prostředí. Voda, která se odpařuje z
nátěru vodou ředitelných nátěrových hmot, musí být odvětrávána, neboť
zhoršuje průběh zasychání a protvrdání nátěrů.
Stejnoměrné jarní nebo letní počasí bez velkých výkyvů teploty je proto
nejvhodnější období k provádění venkovních nátěrů. Dbáme, abychom
ukončily veškeré venkovní natěračské práce ještě před příchodem
podzimních mlh a chladného počasí. Vysoká vlhkost v ovzduší, nízká
teplota a déšť zpomalují zasychání, působí defekty na nátěrech a
snižují jejich ochranou účinnost.
Na rovnoměrné zasychání a tvrdnutí nátěru má vliv i tloušťka nátěrů.
Tlustší nátěry zasychají pomaleji, špatně tvrdnou a mohou na nich
vznikat defekty.
NÁTĚRY DŘEVA
ÚPRAVA DŘEVA POD NÁTĚR
Aby nátěr měl dostatečnou
životnost, ochrannou účinnost a pěkný vzhled, musí podklad splňovat
následující požadavky:
- Dřevo pod nátěr musí být zdravé, suché, dobře vyzrálé, stejné
kvality, bez suků a pryskyřičných míst.
- Povrch musí být hladký, rovný, bez vyvstalých nebo vytrhaných
dřevních vláken.
- Na povrchu se nesmí vyskytovat nedohoblovaná místa, nedočištěné
polodrážky, neodstraněné zásmolky ve dřevě, rozdrásaný povrch.
- Hrany musí být jemně zaobleny na poloměr 2–4 mm.
Odstraňování pryskyřice
Pryskyřice obsažená ve dřevě
může způsobovat různé závady na nátěrech. Působením tepla zvětšuje svůj
objem, vytéká a může pronikat nátěrem. Z těchto důvodů je třeba
pryskyřici odstranit buď vyškrabáním, vytavením horkým tělesem, nebo
vymýváním např. ředidlem S 6005, nitroředidlem C 6000 apod.
Broušení dřeva
Dřevo před natíráním musí být
dobře vybroušené do hladka, aby nátěry měly pěkný vzhled a dostatečnou
životnost. Zpravidla se brousí 2–3×, a to nejprve brusnými papíry
hrubšího zrnění. Jemnějšími papíry se pak plochy dobrušují. Při prvním
broušení se brousí brusným papírem nejprve napříč dřevních let a při
druhém po jejich směru. Po prvním broušení je vhodné povrch předmětu
mírně navlhčit vodou nebo 3–5 % roztokem kostního klihu, aby se zvedla
dřevní vlákna, která byla při předcházejícím broušení přimáčknuta k
povrchu dílce. Tato vlákna se pak snáze obrousí a docílí se hladší
plochy. Při dokončování ploch mořením, transparentními laky nebo emaily
se pak již vlákna dodatečně nezvedají a nátěr je hladký a čistý. Nános
vody, nebo kostního klihu musí být tak vydatný, aby všechna dřevní
vlákna na povrchu byla stejnoměrně navlhčena. Namočené plochy se
nechají schnout alespoň 2 hodiny při teplotě 20 oC
a pak se vybrousí do hladké plochy. Pro první broušení se používá
brusných papírů č. 60–100, pro druhé č. 120–180 eventuálně jemnějších.
Uvedený postup broušení je třeba dodržet hlavně u ploch, které budou
dokončeny bezbarvými nebo transparentně obarvenými nátěry a mají mít
dokonalý povrch. U větších zařízení např. dřevěných plotů, vrat, chat
apod. není možné vzhledem k pracnosti dodržet uvedený postup broušení.
Zde postačí dodržet vpředu uvedené zásady přípravy povrchu dřeva a
plochy přebrousit brusným papírem č. 80–100.
ODSTRAŇOVÁNÍ NÁTĚRŮ ZE DŘEVA
Odstraňování nátěrů broušením
Tlusté nátěry s malou
přilnavostí lze odstraňovat broušením brusnými papíry, drátěným
kartáčem, škrabkou nebo ocelovou vlnou. Ruční broušení je práce velmi
namáhavá. Používá se brusný papír hrubšího zrnění (č. 36–180), který na
rovných (neprofilovaných) plochách je vhodné obalit kolem malého
dřevěného hranolu. Na složitě tvarované plochy (obklady) lze použít
ocelovou vlnu, nebo ruční škrabku, která je výhodná hlavně pro
odstraňování nátěrů z rohů. Pro odstraňování nátěrů se používá nejprve
hrubých papírů, k odstranění menších kousků papír středně hrubý a pro
dokončení je lepší jemnější papír, který podklad vyhladí a nepoškrábe.
Pro odstraňování nátěrů na velkých rovných plochách jsou výhodné
elektrické vibrační nebo kotoučové brusky. Vibrační brusky (nejlépe s
odsáváním brusného prachu) mají obdélníkový tvar a plochu velmi dobře
vybrušují. Na tyto brusky lze použít i speciální nástavce, které
umožňují dobře brousit i méně přístupná místa jako jsou kouty, rohy
ozdobných lišt dveří apod.
Při odstraňování nátěrů broušením, zvláště při použití elektrických
brusek vzniká velké množství prachu, který dráždí pokožku a je
nebezpečný při vdechování. Proto je nutné chránit pokožku vhodným
oděvem a rukavicemi, oči ochrannými brýlemi a proti vdechování prachu
se chránit obličejovou maskou (respirátorem) s vložkou proti prachu.
Opalování nátěrů
Tento způsob je možno použít k
odstraňování hlavně tlustých nátěrů z hladkých ploch bez plastických
ozdob na dřevě, zdivu a kovech. Nedoporučuje se používat na cínem
pájené předměty, výrobky z tenkého plechu, neboť může dojít k místnímu
přehřátí a tím deformaci podkladu. K odstraňování nátěrů se používá
plamene benzínové lampy, plynového nebo horkovzdušného hořáku. Plamen,
jehož délka se seřídí na 4–8 cm nahřívá nátěr, který vlivem tepla buď
měkne, nebo se rozkládá, eventuálně pálí. Změklý nátěr se ihned
odstraňuje starou stěrkou, nebo malířskou škrabkou. Spálené nebo
seškvařené zbytky nátěru lze odstranit obroušením brusným papírem nebo
pemzou. Při opalování je třeba pracovat velmi opatrně, aby se
nepoškodil podklad. Obtížně se odstraňují několikavrstvé nátěry s
obsahem tlustých tmelových vrstev, značně zvětralé a s malým množstvím
pojidla. Tyto nátěry je třeba opalovat několikrát.
Zvláštní pozornost a opatrnost je nutné věnovat opalování nátěru na
okenních křídlech. Je třeba pracovat tak, aby plamen nepůsobil přímo na
okenní sklo. Je lepší zakrýt sklo sololitem nebo překližkou. Velmi
opatrně se musí opalovat nátěry na plechu (např. na okapnicích oken),
neboť může snadno dojít k přehřátí a tím k zvlnění podkladu (vzniku
boulí).
Při práci používejte rukavice, aby jste se nepopálili opadávající
barvou. Podlahu zakryjte podložkou z nehořlavého materiálu pro
zachycení seškrabaných kousků starého nátěru. Jelikož při zahřívání
starého nátěru se mohou uvolňovat velice nepříjemné výpary (plyny) je
výhodné používat respirátor s vložkou proti organickým výparům a
pracovat v dobře větrané místnosti nebo raději venku.
Po opálení nátěru se povrch obrousí brusným papírem nebo pemzou,
odstraní se zbytky nátěru oprášením štětcem nebo smetáčkem a provede se
nový nátěr.
Odstraňovače nátěrů
Účinnou složkou odstraňovačů
nátěrů je směs organických rozpouštědel, které naleptávají a pronikají
nátěrem a způsobují jeho nabobtnání. Aby nedocházelo k rychlému
odpařování rozpouštědel obsahují přísady vosků (parafin) nebo deriváty
celulózy (např. metylcelulózu nabobtnalou ve vodě), případně jiná
zahušťovadla. Odstraňovače nátěrů s obsahem vosků nejsou vhodné k
odstraňování nátěrů ze savých podkladů (dřevo, omítky apod.). Vosky
proniknou do pórů podkladu a jelikož se nedají spolehlivě odstranit,
zhoršují přilnavost a zasychání nátěru. Z nesavých podkladů (např.
kovů) se zbytky vosků po odstranění nátěrů smyjí odmašťovačem.
Při odstraňování nátěrů se odstraňovač nanese štětcem nebo stěrkou na
nátěr v souvislé a stejnoměrné vrstvě (100–300 g.m-2)
a po 15–30 minutách působení se nabobtnaný nátěr seškrábe stěrkou. U
tlustých nátěrů je nutné postup opakovat několikrát. Zbytky
odstraňovače, který neobsahuje vosky se obvykle odstraní omytím plochy
vodou a kartáčem.
Jelikož odstraňovače obsahují těkavé látky, nesmí se s nimi pracovat za
vyšších teplot a na slunci, neboť se tím snižuje jejich účinnost.
Při nanášení odstraňovače a seškrabávání starých nátěrů je třeba se
vyvarovat stříknutí do oka nebo potřísnění pokožky. Při práci je vhodné
používat gumové rukavice a ochranné brýle nebo obličejový štít. Vždy
postupujte podle návodu výrobce odstraňovače.
MOŘENÍ DŘEVA
Moření (barvení) dřeva umožňuje
rozšířit barevnou škálu povrchových úprav, zvýrazňuje typickou kresbu
dřeva a současně umožňuje vyrovnat menší rozdíly v přírodním zabarvení
dřevin. Použitím vhodných barevných kombinací lze zpříjemnit interiér
bytu, chaty nebo chalupy. Volbou vhodných typů laků pro následnou
povrchovou úpravu se konečný efekt ještě umocní. V současné době jsou k
dispozici laky, které umožňují lesklou, polomatnou až matnou úpravu a
jejich vlastnosti zaručují nejen pěkný vzhled, ale i dobrou ochrannou
účinnost.
Pro moření dřeva se nejčastěji používají mořidla vodová, disperzní,
lihová nebo lazurovací. Všechna tato mořidla musí splňovat určité
požadavky, které zaručí optimální výsledek konečné úpravy. Jde
především o vysokou stálost na světle, odpovídající smáčivost povrchu a
dobré pronikání mořidla do dřeva. Velmi důležitou vlastností mořidel je
možnost přelakovatelnosti namořených ploch běžnými typy bezbarvých
laků. Některé typy laků mohou obsahovat rozpouštědla nebo jiné látky,
které reagují s barvícími složkami mořidel a tím může docházet ke změně
barevných odstínů namořených ploch. Kromě toho mohou vlivem těchto
látek pronikat (krvácet) barvící složky mořidel do lakové vrstvy, v
některých případech zhoršovat zasychání nebo přilnavost nátěrů. K těmto
závadám může docházet nejen při použití laků s obsahem organických
rozpouštědel, ale i vodou ředitelných. Je proto nutné přesvědčit se při
výběru mořidla o jeho vhodnosti pro uvažovaný typ laku, a při
zpracování postupovat podle návodu výrobce. Pro moření dřeva, které
bude dokončováno vodou ředitelnými laky, je vhodné disperzní akrylátové
mořidlo Diamo V 1603.
Mořit lze pouze dřevo, které je dobře vybroušené a není znečištěné.
Nečistoty, které se nedají odstranit z plochy (lepidla apod.) způsobují
její nerovnoměrné vybarvení (světlejší místa). Pro poslední broušení
dřeva před mořením je vhodný brusný papír zrnění nejméně č. 100 (lépe
č. 120–150), pro dřevovláknité a dřevotřískové desky č. 220–240.
Důležité je dokonale odstranit prach po broušení.
NÁTĚRY DŘEVA V INTERIÉRU
NÁTĚRY DŘEVĚNÝCH PODLAH
Do kategorie dřevěných podlah
můžeme z pohledu nátěrů zahrnout podlahy parketové, prkenné (palubové),
korkové, dřevotřískové a dřevoštěpkové.
Základní postup při nátěru nových podlah je prakticky stejný. K nátěrům
dřevěných podlah byly doporučovány vždy ty nejtvrdší a nejodolnější
laky. Vždyť námaha, jaké jsou tyto laky vystaveny je enormní. A tak se
dříve nejčastěji k nátěrům dřevěných podlah používaly dvousložkové
epoxidové nebo polyuretanové laky. Postupně však i ty byly nahrazovány
ekologičtějšími vodou ředitelnými, zejména akrylátovými a
polyuretanovými laky. Společnost BARVY TEBAS má ve své nabídce laky
Polyurex Lesk V 1604 a Polyurex Mat V 1605. Jedná se o jednosložkové
polyuretanové laky s vysokou tvrdostí a přitom ještě s velice slušnou
pružností. Navíc lak po zaschnutí nevykazuje nebezpečný skluz. Lak lze
současně použít jako základní i vrchní nátěr.
Kromě toho laky Polyurex obsahují UV absorber, který chrání dřevo proti
působení slunečního záření a tím omezují jeho žloutnutí pod nátěrem.
Příklady nátěrových postupů
Lesklý
nátěr podlahy
1. Suché parkety (parketové vlysy nebo prkna) se vybrousí brusným
papírem č. 60–100. Tmavší (šedá) místa a zbytky vosků na povrchu se
odstraní dokonalým obroušením. Dobře se vybrousí i místa, která byla
delší dobu bez nátěru.
2. Lak disperzní polyuretanový Polyurex Lesk V 1604 nebo lak disperzní
akrylátový Sportakryl Lesk V 1602. Pro první nátěr lze lak zředit asi 5
% vody (20 dílů laku a 1 díl vody). Zasychání laku Polyurex Lesk 1–2
h/20 °C
3. Přebroušení brusným papírem č. 120–150. Očištění podkladu.
4. 2–3× lak disperzní polyuretanový Polyurex Lesk V 1604 .
Zasychání za stejných podmínek jako při prvním nátěru. Před nanesením
další vrstvy laku je vhodné nátěr lehce přebrousit brusným papírem č.
120–150.
Konečný nátěr lakem je vhodné před zatížením normálním provozem
(nábytek, chůze apod.) nechat zasychat nejméně 24 hodin při teplotě
20–24 °C. Nátěr je proschlý za 3 dny.
Matový
nátěr podlahy
Pracuje se podle stejného postupu jako u lesklého nátěru. Pro nátěr se
použije lak disperzní polyuretanový Polyurex Mat V 1605. K nátěrům
korkových podlah lze použít také disperzní akrylátový lak Sportakryl
Mat V 1601.
Nátěr lakem Polyurex Lesk V 1604 a Polyurex Mat V 1605 má větší
tvrdost, odolnost mechanickému namáhání a rychleji zasychá. Předností
těchto laků je i obsah UV absorberu, který chrání dřevo před účinky
slunečního záření a tím omezuje jeho žloutnutí pod nátěrem.
Barevný
(krycí) nátěr podlahy
1. Broušení dřeva (podlahy) brusným papírem č. 60–100. Při obnově
starého, dobře přilnavého nátěru se pro broušení podlahy použije brusný
papír jemnější (č. 80–120). Očištění podlahy.
2. Napuštění dřeva barvou disperzní akrylátovou univerzální Balakryl
Uni Mat V 2045 nebo Balakryl Profi Mat V 2040. Pro napouštění se zředí
vodou v poměru 3:1 (3 díly barvy a 1 díl vody). Zasychání 2–4 h/20 °C.
Napouští se jen místa bez nátěru (čisté dřevo). Podlaha na které zůstal
po přebroušení původní nátěr se nenapouští.
3. Broušení zasucha brusným papírem č. 100. Očištění podlahy.
4. Tmelení drobných nerovností (prohlubně po hřebících a vrutech)
tmelem akrylátovým stěrkovým V 5013. Zasychání 3 h/20 °C.
5. Broušení tmelených míst zasucha brusným papírem č. 100–120. Očištění
podlahy.
6. 1–2× barva disperzní akrylátová univerzální Balakryl Uni Mat V 2045
nebo Balakryl Profi Mat V 2040. Zasychání jednotlivých vrstev 4–6 h/20
°C.
7. 2× lak disperzní polyuretanový Polyurex Mat V 1605 nebo Polyurex
Lesk V 1604. Zasychání jednotlivých vrstev 1–2 h/20 °C.
NÁTĚRY DŘEVĚNÝCH OBKLADŮ A PODHLEDŮ
Příklady
nátěrových postupů
Lazurovací
nátěr dřevěných obkladů a podhledů
Dřevo nebo starý dobře přilnavý lazurovací nátěr se obrousí brusným
papírem č. 80–100. Poškozená místa se obrousí až na zdravé dřevo. Dobře
se vybrousí i dřevo, které bylo delší dobu bez nátěru.
1. Napuštění podkladu lakem disperzním akrylátovým Dixol V 1600
zředěným nejvýše 10 % vody (10 dílů laku a 1 díl vody). Zasychání 2–4
h/20 °C. Před zpracováním je třeba lak důkladně rozmíchat.
2. Broušení brusným papírem č. 100–150. Při zvýšených požadavcích na
vzhled nátěru je broušení nutné, v opačném případě je lze vynechat.
3. 1–2× nátěr lakem disperzním akrylátovým Dixol V 1600. Zasychání
jednotlivých vrstev 2–4 h/20 °C.
Pro zvýšení mechanické odolnosti nátěru a úpravu lesku (lesklý nebo
matový nátěr) lze povrchovou úpravu dokončit přelakováním lakem
disperzním akrylátovým Sportakryl Mat V 1601, Sportakryl Lesk V 1602
nebo lakem disperzním polyuretanovým Polyurex Lesk V 1604, Polyurex Mat
V 1605.
Matová
úprava dřevěných obkladů a podhledů bezbarvým lakem
1. Broušení dřeva brusným papírem č. 80–150. Tmavší (šedá) místa dřeva
se odstraní vybroušením. Staré přilnavé nátěry se očistí, odmastí a
vybrousí brusným papírem č. 120–150. Poškozená místa se obrousí až na
zdravé dřevo. Dobře se vybrousí i místa, která byla delší dobu bez
nátěru.
2. 1× lak disperzní akrylátový Sportakryl Mat V 1601. Pro první nátěr
lze lak zředit asi 5 % vody (20 dílů laku a 1 díl vody). Zasychání 2–4
h/20 °C.
3. Jemné přebroušení brusným papírem č. 150. Očištění podkladu.
4. 2–3× lak disperzní akrylátový Sportakryl Mat V 1601. Zasychání
jednotlivých nátěrů 2–4 h/20 °C. Před nanesením další vrstvy laku je
vhodné nátěr jemně přebrousit brusným papírem č. 150–240.
Pro matovou úpravu obkladů a podhledů lze použít též lak disperzní
polyuretanový Polyurex Mat V 1605.
Lesklá
úprava obkladů a podhledů bezbarvým lakem
Pracuje se podle stejného postupu jako u matového nátěru. Pro nátěr se
použije lak disperzní akrylátový Sportakryl Lesk V 1602 nebo lak
disperzní polyuretanový lesklý Polyurex Lesk V 1604.
NÁTĚRY DVEŘÍ
Nejdříve si povíme něco o
nových dveřích. Na ně je možné použít: bezbarvý nátěr, lazurovací nebo
krycí nátěr.
Bezbarvý nátěr
V první řadě musíme zjistit, zda jsme nekoupili dveře již s penetračním
nátěrem. Pokud zjistíme, že jsou napuštěny rozpouštědlovým napouštědlem
např. typu Luxol, necháme je několik týdnů zasychat a potom je důkladně
omyjeme ředidlem (C 6000) nebo lakovým benzinem, aby vodou ředitelný
lak mohl dobře zakotvit v pórech dřeva. Bezbarvý nátěr provedeme na
takto připravených dveřích stejným postupem, který jsme popsali u
nátěrů dřevěných obkladů. Použít zde můžeme jak oba laky Sportakryl,
tak laky Polyurex.
Lazurovací nátěr
Jedná se prakticky o stejný postup jako při nátěrech obkladů. Rozdíl by
mohl být zejména u napuštěných dveří. I při dobrém omytí ředidlem by
mohla být sytost prvního nátěru snížena. Sytost prvního nátěru musíme
zvolit. Je-li první nátěr dostatečně sytý, další nátěry, samozřejmě po
přebroušení, provedeme pouze bezbarvým lakem. Jako lazurovací lak se
nám zde opět osvědčí Dixol V 1600. Jako bezbarvý vrchní nátěr můžeme
použít bezbarvý Dixol nebo Sportakryl případně Polyurex.
Jestliže první nátěr není dostatečně sytý, přidáváme postupně další 1–2
vrstvy Dixolu. Jsou-li dveře členité nebo z palubek, je vhodné při
nátěru postupovat po jednotlivých částech (palubkách) tak, abychom
stihli natřít celý díl dříve, než v některém místě napojení zaschne. To
platí především o prvním nátěru savého podkladu. Případné nastavení v
již zaschlém místě zanechá při překrytí tmavší skvrny a spoj je i po
zaschnutí vidět. Spotřeba Dixolu je asi 1 kg/10 m2 .
Krycí nátěr
I v tomto případě musíme postupovat s úpravou povrchu u napuštěných
dveří stejně jako u předchozích nátěrů. Je-li povrch dveří dobře
připraven, přistoupíme k vlastnímu nátěru.
Pro nátěr dveří doporučujeme použít Balakryl Uni Mat V 2045 nebo
Balakryl Uni Lesk V 2068 případně Balakryl Profi Mat V 2040. Chceme-li
mít dveře bílé, krémové či jinak světlé, můžeme jako první nátěr použít
základní barvu Tebakryl V 2038. Ta je více „naplněna“ a má tedy vyšší
kryvost. U tmavších, např. hnědých, odstínů není základní barva nutná.
První nátěr můžeme částečně zředit 5–10 % vody. Nátěr provádíme vždy
podél struktury dřeva, ne napříč. Při nátěru je lepší dveře vysadit a
natírat je ve vodorovné poloze. U členitých dveří postupujeme při
nátěrech vždy po celých jednotlivých částech a to tak, že končíme
okrajovými profily.
Celkem provedeme 2–3 nátěry. Při použití Balakrylu Uni Mat V 2045 se
výborně osvědčilo ještě přetření poslední vrstvy bezbarvým lakem
Sportakryl Mat V 1601. Jistě vás zajímá, jaké výhody nám tento nátěr
přinese. Tak tedy za prvé se výrazně sníží špinivost nátěru a zlepší se
omyvatelnost, za druhé je vyšší odolnost proti mechanickému poškození,
protože na povrchu je tvrdá bezbarvá vrstva. Za třetí se sníží jeho
charakteristický dolep. Navíc každá vrstva pochopitelně zvyšuje
životnost nátěru. Lak není zcela matný, ale spíše polomatný a dává
velmi hezký konečný vzhled nátěru. Tento způsob je vhodný i pro jiné
nátěry např. židlí, stolů, zárubní a podobně.
Pro nátěry dveří je vhodné použít i Email na okna Tebal V 2028.
OBNOVA NÁTĚRU DŘEVĚNÝCH DVĚŘÍ
Má-li starý nátěr dobrou
přilnavost, obecně platí, že ho nemusíme odstraňovat. Vždy je ale dobré
nátěr odmastit, důkladně omýt a částečně zdrsnit.
Bezbarvý nátěr
U bezbarvých nátěrů platí více než jinde, že je nutné nátěry obnovit
včas, neboť vzniklé vady v podkladu se již nedají bezbarvým lakem
zakrýt. Ve vnitřním prostředí se ale takové nátěry nedělají často.
Použít zde můžeme opět laky Sportakryl a Polyurex. Ty mají velmi dobrou
přilnavost i k původním rozpouštědlovým nátěrům.
Jsou-li dveře již v takovém stavu, že pouhé přetření nestačí z důvodu
přílišného ztmavnutí či zešednutí podkladu a chceme-li i nadále tyto
dveře mít v přírodním provedení, je nejlépe starý nátěr i s vrchní
vrstvičkou dřeva obrousit a postupovat jako při nátěru nových dveří.
Není-li ani po vybroušení plocha podle Vašich představ, je vhodnější
použití lazurovacího laku Dixol V 1600.
Lazurovací nátěr
Zde postupujeme stejně jako u bezbarvých nátěrů. Upozorňujeme ale, že
každá další nová vrstva lazurovacího laku původní odstín částečně
ztmaví. Proto chcete-li tomu zabránit, je možné buď použití bezbarvého
obnovovacího nátěru laky Dixol nebo Sportakryl nebo směsí bezbarvého
Dixolu s Dixolem požadovaného odstínu. Sytost odstínu si můžeme zvolit
libovolným poměrem těchto laků.
Krycí nátěry
Je-li starý nátěr v poměrně dobrém stavu a chceme-li pouze obnovit, či
změnit odstín, stačí po umytí, odmaštění a částečném zdrsnění brusným
papírem ho přetřít barvou Balakryl Uni Mat V 2045 nebo Balakryl Uni
Lesk V 2068 případně Balakryl Profi Mat V 2040. Platí zde totéž co u
nových dveří. Barvy Balakryl Uni a Profi mají rovněž výbornou
přilnavost na staré nátěry, a to jak syntetické, tak olejové. Lze je
použít i při přetírání bezbarvých či lazurovacích nátěrů.
Může se nám také stát, že nátěr je ve velké ploše v pořádku a jen místy
je buď poškozen, nebo se trochu loupe. Jestliže je přilnavost dobrá,
zbrousíme pouze oloupaná, či mírně poškozená místa, aby nám nevznikly
ostré hrany přechodu a celou plochu přetřeme. Máme-li v ploše poškozená
místa např. dírky po šroubech, nebo ostrou rýhu, musíme použít
vyrovnávací tmel. Celé místo obrousíme a očistíme. Hrany poškozeného
místa jsou lepší ostřejší. Zředěnou základní barvou Tebakryl nebo
Balakryl Uni provedeme penetrační nátěr. Po zaschnutí naneseme špachtlí
na poškozené místo Akrylátový tmel V 5013 a místo maximálně vyhladíme.
Snažte se, abyste tmel nanesli pouze tam, kde je ho potřeba. Jinak si
přiděláte práci se zbytečným broušením. V tenčí vrstvě tmel zaschne za
2–4 hodiny. Po zaschnutí tmelené místo do hladka vybrousíme. Dále již
postupujeme obvyklým způsobem a celé dveře natřeme některou z barev
Balakryl Uni.
Složitější variantou zde je, olupuje-li se starý nátěr ve větších
plochách nebo je na dveřích již mnoho vrstev barvy a my musíme
přistoupit k jejich odstranění. O odstraňování starých nátěrů jste se
již dočetli v samostatné kapitole. A tak pouze znovu upozorňujeme:
postupujte plynule a menší silou a zejména u profilovaných dveří dejte
pozor, abyste při odstraňování nátěrů (opalováním nebo odstraňovačem)
dřevo ostrou špachtlí nepoškodili. Zbytky nátěru odstraňte obroušením
brusným papírem.
Po opálení barvy zůstává povrch mastný a je nutné ho před nátěrem
důkladně omýt ředidlem (např. C 6000) nebo lakovým benzínem. Po
odstranění starých nátěrů zjistíme všechny otvory a nerovnosti. Místa
očistíme a natřeme zředěnou barvou (Tebakryl, Balakryl Uni). Po
zaschnutí vyplníme všechny nerovnosti a nežádoucí otvory Akrylátovým
tmelem V 5013 a necháme ho proschnout. Zatmelené plochy po 2–4 hodinách
přebrousíme středně jemným brusným papírem. Dále již postupujeme jako u
dveří nových. Spotřeba barvy Balakryl Uni je u nátěru dveří asi 1
kg/5–6 m2 na 1 vrstvu.
Pro nátěry dveří můžeme s úspěchem použít i email na okna Tebal V 2028.
Pracovní postup nátěru je obdobný jako při práci s barvou Balakryl Uni
pouze s tím rozdílem, že pro vrchní nátěr použijeme email na okna Tebal
V 2028.
NÁTĚRY NÁBYTKU
Nábytek si většinou kupujeme s
finální povrchovou úpravou. Výjimku tvoří ti z nás, kteří si dovedou
udělat poličku, skříňku nebo stoleček sami. Takto vyrobený nábytek je
pak nutno opatřit ochranným nátěrem. Můžeme zvolit opět bezbarvý,
lazurovací nebo krycí nátěr. Platí zde stejné zásady a postupy jako u
nátěru dveří, které byly popsány v minulé kapitole. A tak jen stručně.
K bezbarvému nátěru lze s výhodou použít laky Sportakryl a Polyurex, k
lazurovacím nátěrům lak Dixol nebo kombinaci mořidla Diamo s lakem
Sportakryl případně Polyurex. Na krycí nátěr použijeme Balakryl Uni
nebo Profi v kombinaci s laky Sportakryl nebo Polyurex.
Oprava nátěrů starých skříní
Nejčastěji se setkáváme s
požadavkem změnit odstín starého nábytku, který jsme např. zdědili, aby
se nám hodil do místnosti, kam je určen. Nejdříve musíme opět zjistit,
v jakém stavu je povrch a to jak z hlediska mechanického poškození tak
z hlediska povrchového ošetřování. Nejpoužívanější, ale také
nejnáročnější je přetírání starého tmavého nábytku na bílý. Začneme
důkladným omytím a odmaštěním. Většina nábytku se ošetřuje různými
leštěnkami a právě tmavý nábytek dokonce barevnými. Tyto leštěnky jsou
mastné a zabraňují dobrému přilnutí nátěru a navíc při přetírání
světlým odstínem barvy by mohly způsobit její zbarvení. Nelze-li
odstranit leštěnku vodou se saponátem, můžeme použít benzínový nebo
lihový čistič. Po důkladném očištění a odmaštění zkontrolujeme, zda
není nábytek poškozen mechanicky, např. není-li na některých místech
odloupnuta barva či kousek dýhy, nebo nejsou-li v povrchu nežádoucí
otvory. Tato místa musíme buď do hladka vybrousit, aby po nátěru nebylo
vidět hrany přechodu, nebo vyspravit akrylátovým tmelem V 5013. Po 2–4
hodinovém zasychání je nutné tmelená místa do hladka vybrousit. Celý
povrch nábytku předem mírně zdrsníme jemným brusným papírem. U velkých
skříní či dílů nábytkových stěn je rozhodně výhodnější aplikovat barvy
stříkáním. Nemáme-li tuto možnost, můžeme přistoupit i k nátěru štětcem
nebo speciálním válečkem. Poslouží nám zde opět vodou ředitelné barvy.
Pod světlé odstíny je vhodné použít základní barvu na dřevo Tebakryl V
2038. Spotřeba je asi 1 kg/5–6 m2. U ostatních
odstínů můžeme použít rovnou univerzální barvu Balakryl Uni Mat V 2045
nebo Balakryl Uni lesk V 2068 případně Balakryl Profi Mat V 2040 ve 2–3
vrstvách. Spotřeba je 1 kg/6–8 m2 na jednu
vrstvu.
Velmi výhodné je přetření Balakrylu Uni Mat V 2045 ještě lakem
Sportakryl Mat V 1601. Zvýší se tím mechanická odolnost nátěru a
podstatně se zlepší i povrchová údržba.
Pro bezbarvé nátěry jsou vhodné laky Polyurex nebo Sportakryl. Pracovní
postup nátěru je uveden v příkladech nátěrových postupů.
Oprava nátěrů stolů a židlí
Stoly a židle jsou z hlediska
nátěrů mnohem více namáhány než skříně. Proto se jejich nátěry obnovují
častěji. Opět zde platí zásada, že čím větší píli věnujeme přípravě
povrchu, tím lepší bude výsledek naší práce. Nejdůležitější je
vybroušení do hladka všech poškozených ploch. Nátěr provádíme většinou
štětcem na dobře odmaštěný, suchý a mírně zdrsněný povrch. Pro nátěr je
zde vhodné použít kombinaci Balakrylu Uni Mat V 2045 a Polyurexu, který
je odolnější než lak Sportakryl. Takto ošetřený nábytek by nám měl
posloužit opět několik let. Před vlastním nátěrem nezapomeňte dotáhnout
všechny šrouby a případně slepit nepevné spoje u jednotlivých noh a
rohů.
Při opravě nátěrů židlí a stolů doporučujeme 1–2 nátěry barvou Balakryl
Uni a 1–2 nátěry lakem Polyurex.
Na nábytek mořený nebo v přírodním provedení lze použít laky Polyurex
nebo Sportakryl.
Nátěr nového nábytku
V současné době lze koupit
různé druhy dřevěného nábytku nebo bytových doplňků bez povrchové
úpravy. Pokud se rozhodnete si je sami natřít můžete použít laky
Polyurex nebo Sportakryl v lesklém nebo matovém provedení. Chcete-li
změnit barevný odstín nebo má-li upravovaná plocha menší barevné
rozdíly v přírodním zabarvení dřeviny, je vhodnější nábytek namořit
mořidlem Diamo. Mořidlo zvýrazní typickou kresbu dřeva a současně
vyrovná jeho barevné rozdíly. Pracovní postup povrchové úpravy najdete
v příkladech nátěrových postupů.
Oprava povrchu kuchyňských linek
Kuchyňské linky mají
nejrůznější povrchovou úpravu a jsou vyráběny z celé řady druhů
materiálů. Oprava či vylepšení povrchu je možná celou řadou
technologií. Právě zde se nejčastěji setkáváme s polepením jutou či
jinou textilií, přilepením dřevěných obkladů z lišt, polepením tapetou
nebo korkem. Vedle těchto technologií je opět jednou z možností nový
nátěr. Pozor! Zejména v kuchyních dochází k velmi silnému zamaštění
skříněk. Proto je nutné před nátěrem provést důkladné odmaštění a
očištění těchto ploch. Po mírném zdrsnění je možné přistoupit k
vlastním nátěrům. Ne všechny podklady jsou ale vhodné. Nejvhodnější
aplikační technikou je stříkání. Čelní dílce je lepší sundat a nástřik
provádět ve vodorovné poloze. Zde je možné použít opět vodou ředitelné
barvy nebo např. strukturní nátěry.
Mezi vodou ředitelnými barvami můžeme opět použít Balakryl Uni Lesk V
2068, Balakryl Profi Mat V 2040, Balakryl Uni Mat V 2045 nebo jeho
kombinaci s lakem Sportakryl případně email na okna Tebal V 2028. Mezi
strukturními nátěry si získaly v poslední době oblibu také barvy typu
Variopaint. Ty mají tu výhodu, že díky své mnohabarevnosti a struktuře
dokážou skrýt některé povrchové vady. Nevýhodou je horší omyvatelnost.
Ta se dá zlepšit např. přetřením lakem Sportakryl.
Z pohledu chemické a tepelné odolnosti jsou nejnáročnější plochou v
bytech pracovní desky kuchyňských linek. Většina výrobců nábytku vyrábí
tyto desky z dřevotřísky se speciálními odolnými foliemi bez
povrchových nátěrů. Někteří náročnější jedinci ale chtějí tuto desku
mít z dřevěného masívu, či pokrytu korkovými dlaždicemi. Na jejich
povrchovou úpravu je pak nutné použít speciální laky pro tyto účely. V
sortimentu společnosti BARVY TEBAS takový lak nemáme.
Nátěry dětského nábytku a hraček
Nátěry dětského nábytku tvoří
samostatnou skupinu. Zde je zejména nutno myslet na zdraví našich
potomků. Děti v nestřežený okamžik mohou začít různé předměty, hračky,
postýlky i jiný menší nábytek okusovat. A proto je nutné, aby nátěry na
tyto předměty splňovaly velice přísné normy na obsah škodlivých látek.
V celé Evropě je tak uznávána evropská norma EN 71 pro povrchovou
úpravu hraček. A právě tuto normu musí splnit a nechat pravidelně
ověřovat každý výrobce barev, který dodává barvy výrobcům hraček a
dětského nábytku. Společnost BARVY TEBAS si nechává odzkoušet podle
této normy všechny své výrobky a ty tuto normu splňují. Z toho již
vyplývá, že stejným postupem jako u ostatního nábytku můžete postupovat
i u nábytku dětského. Nejčastější je opět použití barev Balakryl Uni
nebo jejich kombinace s matným lakem Sportakryl.
NÁTĚRY DŘEVA V EXTERIÉRU
Z hlediska životnosti nátěrů ve
venkovním prostředí patří nátěry dřevěných podkladů k těm
nejproblematičtějším. Dřevo při styku s vodou „pracuje“, je snadno
napadnutelné mikroorganismy a vlivem vody a slunečního záření dochází k
degradaci dřevní hmoty.
Venkovní nátěry by měly všem těmto nežádoucím jevům zabránit. Na rozdíl
např. od kovů, které mají v závislosti na teplotě mnohem větší
roztažnost, má dřevo jednu velkou nevýhodu. Kov totiž zvětšuje svůj
objem v závislosti na teplotě naprosto rovnoměrně, a tak k jeho nátěrům
můžeme použít barvy, které mají roztažnost menší než 30–50 %. Dřevo
sice nepodléhá tepelné rovnoměrné roztažnosti, ale díky své stavební
struktuře, je požadavek na pružnost nátěru podstatně vyšší. Působením
povětrnostních vlivů může dojít ke vzniku prasklin právě podél
jednotlivých „let“ a na čelním dřevě, zejména u špatně proschlého nebo
neodborně opracovaného dřeva. V takových případech však nepomůže ani
barva s průtažností větší než 100 %. To znamená, že samotný nátěrový
film praskne až při natažení na více než dvojnásobnou původní délku.
Musíme si totiž uvědomit, že v místě vzniklé praskliny dojde až k
několikanásobnému zvětšení délky.
Včasným a kvalitním nátěrem můžeme dřevo proti poškození chránit. K
dispozici máme opět celou řadu nátěrových hmot. Dříve se nejvíce
používaly olejové (fermežové) barvy, později syntetické (alkydové)
nátěry a dnes nejvíce vodou ředitelné nátěrové hmoty. Mají dvě velké
přednosti - podstatně větší průtažnost a menší sklon ke „křídování“ než
jejich předchůdci. Velmi důležitá je také životnost nátěrů, která je,
jak prokázaly povětrnostní zkoušky mnohem delší
NÁTĚRY OKEN
Nátěry nových oken
Jestliže si zakoupíme nová okna
bez nátěru, v první řadě si musíme zjistit, zda nejsou napuštěna např.
Luxolem. To provádějí zvláště drobní výrobci. V tom případě musíme
nechat okna nejméně několik týdnů zasychat. Budeme-li chtít okna natřít
vodou ředitelnými barvami, musíme před nátěrem napouštědlo z povrchu a
pórů vytřít ředidlem (např. C 6000). To platí i pro borovicová okna z
prosmoleného dřeva. Je to tím, že se jedná o mastné látky, které
zabraňují přilnavosti nátěrů. Dříve než začneme natírat, zkontrolujeme,
zda jdou okna lehce otvírat. V opačném případě je nutno místa, kde
dochází k drhnutí, zbrousit brusným papírem. Zde se nevyplatí práci
ošidit, vždyť každý nátěr tuto vůli snižuje.
Máme-li nová okna v částečně vlhkém objektu a nejsou-li opatřena
napouštěcím nátěrem, je vhodné použití některého vodného ochranného
napouštědla např. od firem Teluria či Bochemie s fungicidním
přípravkem, zabraňujícím růstu dřevokazných hub a plísní. Nepřijde-li
okno do vlhkých objektů, poslouží nám jako penetrační nátěr i naředěná
barva.
Pro kryvé nátěry oken je nejvhodnější email na okna Tebal V 2028. Jedná
se o vodou ředitelný email, který je vhodný jak pro amatérské natírání
tak i průmyslovou výrobu oken a řemeslníky. Obsahuje speciální látky,
které chrání dřevo před účinky ultrafialového záření a povětrnostními
vlivy. Nátěr velmi účinně odpuzuje vodu, má výbornou přilnavost k
podkladu, velmi dobrý rozliv a vynikající trvanlivost. Vyrábí se v
kvalitě pro nanášení štětcem a pro nanášení vysokotlakým bezvzduchovým
i pneumatickým stříkáním. Nanáší se na podklad, který je předem
napuštěný a opatřený základním nátěrem. Pro základní nátěry je vhodné
použít barvu základní na dřevo Tebakryl V 2038, kterou před aplikací
emailu na okna Tebal V 2028 přebrousíme brusným papírem. Tebal nanášíme
v 1–2 vrstvách. Před nanesením druhé vrstvy nátěr lehce přebrousíme
jemným brusným papírem. Přebroušením se zlepší přilnavost jednotlivých
vrstev na sebe a současně se odstraní jemné povrchové vady např. prach,
který napadal do mokrého nátěru. Podrobný pracovní postup při natírání
oken emailem Tebal najdete v příkladech nátěrových postupů. Pro nátěry
oken lze použít i barev Balakryl Uni Mat V 2045 či Balakryl Uni Lesk V
2068. V případě nátěrů bílých, krémových či pastelových odstínů
doporučujeme použití základní barvy na dřevo Tebakryl V 2038. Je to z
důvodů nižší kryvosti těchto odstínů oproti např. hnědým. Často jsme
právě na kryvost těchto odstínů dotazováni. Problém tkví v tom, že
titanová běloba má nižší krycí schopnost než např. oxidy (kysličníky)
železa (hnědé odstíny). To platí obecně pro všechny nátěrové hmoty a ty
mají vždy horší kryvost v bílých odstínech. Kryvost by šlo sice zvýšit
např. vyšším přídavkem pigmentu, ale podstatně by se snižovala též
životnost nátěru. Proto se začal vyrábět inovovaný Balakryl Uni Mat V
2045 a Balakryl Uni Lesk V 2068 s vyšší kryvostí a odolností nátěru..
Ta byla ale dosažena zlepšeným rozlivem pomocí reologických činidel.
Tím bylo docíleno i snížení nežádoucího efektu zanechávání stop po tahu
štětcem po zaschnutí nátěrového filmu.
V základní barvě je možno použít více plniv, a proto má krycí schopnost
vyšší. Takže v případě bílých oken použijeme na první nátěr zředěnou
barvu V 2038. Druhý nátěr již neředíme. Chybou bývá, že se snažíme
druhý nátěr co nejvíce rozetřít, a tak na dřevě zůstává velmi tenká
vrstva. Pak se nám zdá, že nátěr stále nekryje. U vodou ředitelných
barev při nátěru štětcem se musíme snažit nanést spíše silnější vrstvu,
tedy štětec namáčet častěji do barvy a lehce nanášet na dřevo. U
hnědých či tmavých odstínů nemusíme používat základní barvu Tebakryl V
2038. Penetraci, základní i vrchní nátěr provádíme přímo barvou
Balakryl Uni s tím, že první nátěr zředíme podle návodu. Důležité je
rovněž rozhodnutí o lesklosti nátěru. Balakryl Uni máme v lesklém i
matném provedení. Obě tyto varianty jsou možné a dobré.
Balakryl Uni schne velmi rychle. Je však částečně termoplastický, a
proto je nutné plochy, které na sebe po nátěru dosedají a při zavírání
jdou do tlaku, opatřit separačním nátěrem. Zde nám poslouží např.
mýdlo, mastný krém, vazelína a podobně.
Tento nedostatek odstraňuje nově připravený Balakryl Profi Mat V 2040.
Nátěry oken provedené touto barvou se neslepí ani při zvýšené teplotě a
tlaku. Je vhodný pro nové nátěry i renovaci starých.
Lazurovací nátěr oken
V současné době převážná
většina výrobců oken dává přednost a používá vodou ředitelné
tlustovrstvé lazurovací laky. Tyto laky zabarvují dřevo na požadovaný
odstín, zvýrazňují jeho kresbu a velká tloušťka nátěru mu dává hezčí
konečný vzhled. Nátěry lazurovacím lakem vyniknou především na oknech,
které jsou z kvalitního dřeva, dobře truhlářsky zpracované. Okna, která
nesplňují tuto podmínku, mají vysazené suky a dřevo nemá hezkou kresbu,
dokončíme raději krycími emaily.
Jaký lazurovací lak použít
Pro nátěry oken doporučuje společnost BARVY TEBAS lak silnovrstvý
lazurovací Telux V 1620. Tento vodou ředitelný lak je vhodný pro
náročné nátěry dřeva hlavně ve venkovním ale i vnitřním prostředí.
Nátěr odpuzuje vodu, ale současně umožňuje difuzi vodních par a tím,
obrazně řečeno, svým způsobem reguluje vlhkost dřeva, má výbornou
přilnavost k podkladu, velmi dobrý rozliv, je trvale pružný a barevně
stálý. Dobrou ochranu a dlouhou životnost nátěru na povětrnosti v našem
případě na oknech zaručuje i obsah UV absorberu a speciálních látek,
které chrání dřevo před účinky ultrafialového záření a povětrnostními
vlivy.
Lazurovací lak Telux můžeme použít k nátěru měkkých dřevin běžně
používaných k výrobě oken (borovice, smrk). U některých dřevin s vyšším
obsahem tříslovin (např. dubu) může vzniknout při povrchové úpravě
tmavší zbarvení, které je způsobeno reakcí taninu s vodou ředitelnými
laky. U těchto dřevin doporučujeme provést zkušební nátěr.
Telux se vyrábí ve dvou kvalitách. V kvalitě pro nanášení vysokotlakým
bezvzduchovým stříkáním, která je určena profesionálům (výrobcům oken,
lakýrníkům) a v drobném balení se setkáte s lakem vhodným pro nanášení
štětcem a pneumatické stříkání.
Nátěry starších oken
Pro nátěry starších oken platí totéž co pro nová okna. Rozdíl je pouze
v úpravě povrchu. Doporučený způsob obnovy nátěru je závislý na stupni
znehodnocení nátěru starého. Je jistě pohodlnější včas obnovit venkovní
nátěr než čekat na napadení dřeva mikroorganismy. V prvním případě
stačí dokonalé umytí starého nátěru, odstranění nepřilnavých částí,
zdrsnění a přetření emailem Tebal nebo Balakryl Uni. Místa s
odstraněným nátěrem je však třeba nejprve opravit t.j. napustit, když
byl nátěr odstraněn až na dřevo a pak natřít základní barvou. Tmel
bychom měli používat co nejméně a na venkovních plochách vůbec. V
místech, kde se tmel použije, je totiž snížena odolnost povětrnosti.
Pod Balakryl Uni a Tebal se hodí akrylátový tmel na dřevo V 5013.
Podrobnější postup je uveden v příkladech nátěrových postupů.
Samozřejmě před obnovením nátěru je nutné zkontrolovat, zda půjde okno
dobře zavřít. V opačném případě je nutno starý nátěr v místech dotyku
odstranit.
Při větším znehodnocení nátěru je lépe přistoupit k odstranění starého
nátěru buď s pomocí chemického odstraňovače nátěrů nebo opalovací
horkovzdušnou pistolí. Při této činnosti ale nezapomeňte na
bezpečnostní opatření, o kterých je pojednáno v úvodu této publikace.
Při opalování starých nátěrů musíme rovněž myslet na to, že při
působení horkého vzduchu na sklo by mohlo dojít k jeho prasknutí. Proto
při nahřívání držte vždy v druhé ruce ochrannou destičku (např. z
překližky nebo sololitu) a tou ochraňte sklo před přílišným zahřátím.
Největší nebezpečí prasknutí je vždy v rozích, kde je největší vrstva
barvy a tím i nejdelší doba zahřívání.
Občas si nám někdo postěžuje, že poctivě okna opálil a přesto nový
nátěr nevydržel moc dlouho. To je způsobeno tím, že po opálení zůstanou
na povrchu mastné zbytky z odstraňovaných nátěrů a pryskyřice. Proto je
nutné po opálení ještě okna přebrousit brusným papírem, důkladně omýt
ředidlem a dále postupovat jako u oken nových. Rovněž není možné
přetírat zašedlé dřevo. To je již zdegradované. Takovou vrstvu je nutné
v každém případě odstranit. Teprve na zdravé žluté dřevo má smysl
natírat. Při odstraňování nátěrů může dojít i k vydrolení starého
sklenářského tmelu. Tím musíme tato místa opět opravit. Tmel před
použitím důkladně v ruce prohněteme, aby měl stejnoměrnou konzistenci.
Pokud je příliš olejovitý, zabalíme ho nejdříve do novinového papíru a
přebytečný olej odsajeme. Poté se tmel vtlačí do mezer a pomocí
špachtle se zahladí do roviny se starým tak, aby přilnul ke sklu a
vytvořil vodotěsný spoj. Sklenářský tmel je velmi mastný a vysychá i
několik měsíců. Proto se k jeho přetření vrátíme ještě jednou po jeho
ztvrdnutí a důkladném omytí.
Při nátěru je také důležité, aby i barva vytvořila těsnění. Proto
natíráme i spoj okenní tabule s rámem tak, aby barva byla asi na 2 mm
skla. Zde si můžeme pomoci např. lepící páskou, kterou nalepíme asi 2–3
mm od okraje okenního křídla na sklo. Páska se odstraňuje, když je
barva téměř suchá. Kdyby uschla úplně, mohla by se sloupnout i s
barvou. Jiným způsobem, je např. použití kousku překližky, který
postupně při nátěru posunujeme. Tím zabráníme nerovnoměrnému
přetahování barvy na skle.
Společnost BARVY TEBAS se v posledních letech specializovala na vývoj
nátěrových hmot pro výrobce oken a dveří i řemeslníky, kteří se
zabývají jejich povrchovou úpravou. Dnes již celá řada z nich používá
nátěrové systémy pod označením Tebal, Tebalkyd a Telux. Na základě
dosavadních výsledků a zkušeností jsou některé výrobky z této řady
určeny i pro vás. A tak v současné době je v obchodní síti speciální
výrobek na nátěry oken, email na okna Tebal V 2028 a lak silnovrstvý
lazurovací Telux V 1620. Tyto výrobky mají lepší aplikační vlastnosti a
výsledky zkoušek a praktickými zkušenostmi je prokázána i vyšší
odolnost a životnost nátěrů.
BEZBARVÉ VENKOVNÍ LAKY NA DŘEVO
Častým požadavkem je udržet
přirozenou krásu dřeva bezbarvými nátěry. Laky, které by vyhovovaly pro
venkovní nátěry na dřevo nebyly však až do nedávné doby k dispozici.
Důvodem byla jejich nízká odolnost proti slunečnímu záření a ostatním
povětrnostním vlivům. Současný pokrok a intenzivní vývoj nových surovin
umožnil zlepšit jejich vlastnosti.
Silnovrstvý venkovní lak na dřevo
BALAKRYL VENKOVNÍ LAK LESK A BALAKRYL VENKOVNÍ LAK POLOMAT
Moderní, vodou ředitelné laky pro bezbarvou povrchovou úpravu dřeva,
které jsou určeny na nátěry ve venkovním i vnitřním prostředí. Jsou
vhodné k nátěrům dřevěného obložení, podhledů, dveří, plotů, zahradního
nábytku apod. Dlouhou životnost nátěru zaručuje obsah speciálních látek
a UV absorber, které chrání dřevo před účinky ultrafialového záření a
povětrnostními vlivy. Tyto laky mají obdobné vlastnosti i způsob
aplikace jako silnovrstvý lazurovací lak Telux V 1620, ale na rozdíl od
tohoto laku jsou bezbarvé, v lesklém nebo polomatném provedení. Nanáší
se štětcem nebo pneumatickým stříkáním na suché, hladce vybroušené
dřevo. Pro napuštění podkladu použijeme Balakryl Venkovní Lak zředěný
vodou v poměru 2 díly laku a 1 díl vody nebo při průmyslové (řemeslné)
aplikaci emulzní napouštědlo na dřevo Finorit V 1303 zředěné vodou v
poměru 1:1. Po 4–6 hodinách napouštěcí nátěr přebrousíme brusným
papírem č. 120–150. Balakryl Venkovní Lak nanášíme ve 2–3 vrstvách (pro
venkovní prostředí nejméně ve 3 vrstvách) v intervalu 4–6 hodin.
Jednotlivé nátěry přebrousíme brusným papírem č. 240–280.
NÁTĚRY DŘEVĚNÝCH ŠTÍTŮ
I u dřevěných štítů je velice
důležité si uvědomit, jak agresivnímu prostředí jsou vystaveny. Stejně
jako u oken platí, že velký rozdíl v životnosti nátěrů je u štítů,
které jsou ve větší míře překryty přečnívající střechou než u štítu
nechráněného. Jiná životnost nátěru je u severovýchodního a
jihozápadního štítu a tentýž rozdíl platí i pro objekty v průmyslové
oblasti s kyselými dešti oproti např. jihočeské vesničce.
Pro nátěry štítů a podhledů u kterých chceme zachovat přírodní vzhled
dřeva volíme vodou ředitelný silnovrstvý lazurovací lak Telux V 1620.
Ten nanášíme štětcem na čistý podklad nejméně ve 3 vrstvách. Pracovní
postup je stejný jako při nátěrech nových oken lazurovacím lakem.
Na nátěry podhledů a povětrnostními vlivy méně namáhaných ploch lze
použít i bezbarvé, silnovrstvé vodou ředitelné laky Balakryl Venkovní
Lak Lesk V 1630 nebo Balakryl Venkovní Lak Polomat V 1640. Nanáší se
štětcem nejméně ve 3 vrstvách na čistý podklad podobně jako lazurovací
lak Telux.
Pro kryvé nátěry můžeme opět použít vodou ředitelné barvy. Na rozdíl od
vnitřních nátěrů je mnohem výhodnější u štítů a zejména u dřevěných
domků skandinávského typu, neobrušovat povrch dřeva zcela do hladka,
ale naopak nechat ho částečně drsný. Nátěr tak získá mnohem vyšší
přilnavost, lépe se zapenetruje a tím má i delší životnost. Pro tyto
účely se velice osvědčil Balakryl Uni Mat V 2045 i Balakryl Uni Lesk V
2068. Lze použít i připravovaný Balakryl Profi Mat V 2040. První
penetrační nátěr zředíme asi 5–10 % vody a přetřeme ještě alespoň dvěma
dalšími neředěnými vrstvami. Spotřeba barvy na 1 vrstvu je asi 1 kg/4–5
m2.
NÁTĚRY KOVŮ
ÚPRAVA POVRCHU PŘED NÁTĚREM
Odstranění rzi je prvním
krokem, který rozhoduje o životnosti provedeného nátěru. Hrubou a
volnou rez je možno odstranit ocelovou stěrkou a drátěným kartáčem.
Odstranění pevněji lpící rzi je obtížnější. Nejúčinnější je odstranění
rzi otryskáním. To se používá nejvíce na větších konstrukcích, ale je
možné i použití malých otryskávacích pistolí na menší plochy. Práci
usnadní použití brusky, případně i elektrické vrtačky s drátěným
kotoučem nebo nástavcem s pryžovým kotoučem s brusným papírem. Ruční
broušení brusným papírem je pracné a důkladnější odstranění rzi je
možné jen na menších plochách. Z hlediska koroze jsou riziková zejména
místa svárů a různých spojů. Proto se jim musí věnovat i při čištění
zvýšená péče.
Zbytky rzi se odstraňují, hlavně na větších plochách, odrezovačem.
Používají se buď oplachové nebo bezoplachové odrezovače, např.
odrezovač Synkor z Pragochemy. Při použití je nutno dodržet příslušný
návod. Konečný oplach čistou vodou je vhodný i při použití
bezoplachového odrezovače. Pokud není možno u bezoplachových odrezovačů
použít oplach vodou, je třeba alespoň z povrchu setřít volné reakční
produkty a nečistoty. Pokud se rez neodstraní nebo odstraní jen
částečně, snižuje se příslušně životnost nátěru. To platí více nebo
méně i pro antikorozní barvy, které jsou uváděny na trh jako barvy na
zrezivělé povrchy.
Obvykle je nutno povrch natíraného předmětu odmastit. Tento krok je
možno vynechat, pokud vznikl čerstvý, prakticky nedotčený povrch při
odstraňování rzi. Povrch je možno odmastit horkou vodou se saponátem s
následujícím oplachem nebo pomocí speciálních odmašťovacích prostředků,
jako jsou např. výrobky řady Pragolod. Důležité je rychlé vysušení
povrchu po oplachu, protože jinak dochází k tzv. mžikové korozi na
mokrém povrchu oceli. Pro odmaštění lze použít i vhodná rozpouštědla,
ale je nutno dodržet určitá bezpečnostní opatření, protože se často
jedná o zdraví škodlivé látky a hořlavé kapaliny (technický benzin).
Obtížná je ekologická likvidace znečištěných rozpouštědel, případně
hadrů nasycených rozpouštědly.
Korozní odolnosti oceli a zinku je možno zvýšit fosfátováním povrchu
před vlastním nátěrem. Používají se k tomu přípravky na bázi
fosforečnanů, které vyrábí např. Pragochema. Povrch oceli je nutno před
fosfátováním zbavit rzi a odmastit.
Staré nepevné a podrezivělé nátěry se odstraní, např. obroušením nebo
odstraňovačem starých nátěrů, případně opálením, jak je podrobněji
popsáno u odstraňování starých nátěrů na dřevě. Pozor při opalování
tenkých plechů, plechy se mohou teplem zprohýbat. Po použití
odstraňovače nátěrů je důležité dodatečné důkladné odmaštění povrchu.
Staré pevné nátěry se mírně zdrsní, v případě potřeby i odmastí.
Ostatní kovy (hliník, pozinkované plechy) se odmastí. Je vhodné
důkladné omytí pomocí štětky nebo kartáče horkou vodou s přídavkem
saponátů s následujícím oplachem čistou vodou. Čerstvé lesklé
nezoxidované pozinkované plechy (okapy, okapové roury atd.) je třeba
ponechat pro zaručení přilnavosti základní barvy k plechu po určitou
dobu bez nátěru. Jinak se doporučuje použít speciální základní barvy
deklarované výrobcem na čerstvý pozinkovaný plech.
NÁTĚRY ŽELEZNÝCH PŘEDMĚTŮ
Kvalita a životnost nátěru
závisí na stupni očištění povrchu. Nátěr s dlouhodobou životností se
vytvoří jen na čistém kovovém povrchu, tzn. odmaštěném, zbaveném rzi a
okují, vlhkosti, solí a jiných nečistot. I na povrchovou ochranu železa
a oceli je možno použít vodou ředitelné barvy.
Základní nátěr se provede základní antikorozní barvou Balakryl Antikor
V 2026 nebo Okapol Primer V 2003. Pro vrchní lesklý nátěr se použije
Balakryl Uni Lesk V 2068 a pro vrchní matový nátěr Balakryl Uni Mat V
2045 nebo Balakryl Profi Mat V 2040. Pro vrchní nátěry jsou vhodné i
alkydové emulzní emaily Tebalkyd V 2023 nebo Tebalkyd Polomat V 2024
případně Tebal V 2028. Pro zlepšení omyvatelnosti a snížení špinivosti
matného nátěru barvy Balakryl Uni Mat lze povrch přelakovat disperzním
polyuretanovým lakem Polyurex Mat V 1605 nebo disperzním akrylátovým
lakem Sportakryl Mat V 1601.
NÁTĚRY RADIÁTORŮ
Rez se odstraní drátěným kartáčem a brusným plátnem. Staré dobře
přilnavé nátěry se odmastí a obrousí. Nepřilnavé nátěry se odstraní.
Radiátory je nutné natírat vychladlé. Nátěrové hmoty se nejlépe
nanášejí štětcem „zárohákem“ nebo stříkáním.
Pro základní nátěr se použije barva základní antikorozní Balakryl
Antikor V 2026 nebo Okapol Primer V 2003. Pokud jsou radiátory opatřeny
základním nátěrem (od výrobce), stačí nátěr očistit, zamaštěná místa
(hlavně kolem spojů, šroubení ap.) důkladně odmastit a natřít vrchním
nátěrem. Ale pokud je základní nátěr poškozen nebo probroušen na
podklad, provedou se opravy poškozených míst základním nátěrem. Pro
vrchní nátěry je vhodný email na radiátory Radet V 2029 nebo email
disperzní akrylátový lesklý Balakryl Uni Lesk V 2068, případně barva
disperzní akrylátová univerzální Balakryl Uni Mat V 2045 eventuálně
Balakryl Profi Mat V 2040.
NÁTĚRY DRÁTĚNÉHO PLOTU
Plot se očistí drátěným kartáčem a natře základní barvou. Vhodné jsou
barvy, které je možno nanášet válečkem, např. Balakryl Antikor V 2026
nebo Okapol Primer V 2003. Vrchní nátěr se provede emailem Balakryl Uni
Lesk V 2068 nebo barvou Balakryl Uni Mat V 2045 případně Balakryl Profi
Mat V 2040. Doporučuje se provádět včas opravy nátěrů, protože nátěry
válečkem nejsou příliš pracné a spotřeba barvy není velká. Při
pravidelné údržbě se vystačí i s používáním uvedených základních barev
bez vrchních nátěrů.
NÁTĚR POZINKOVANÝCH
PLECHŮ
Nátěry pozinkovaných plechů, kupříkladu plechových střech, okapových
žlabů a rour parapetů, vrat a dalších, patří v praxi mezi problematické
záležitosti. Důvodem je špatná přilnavost většiny barev k čerstvému
nezoxidovanému zinku, případně i k zinku zoxidovanému. Komplikací je
rozdílné složení zinkového povlaku. Zejména vyšší obsah chromu v zinku
snižuje přilnavost nátěrů. V praxi se bohužel nepozná o jaký plech se
jedná. Mezi hutními materiály se vyskytují plechy s různou tloušťkou,
ale i zmiňovaným složením zinkové vrstvičky, takže ani jejich korozní
odolnost není stejná.
Čerstvý nezoxidovaný pozinkovaný plech se často upravuje reaktivní
barvou na kterou se nanáší ještě základní barva a vrchní email.
Výbornou přilnavost, dlouhodobou životnost a ochrannou účinnost nátěru
na žárově zinkované oceli, novém i zoxidovaném pozinkovaném plechu,
lehkých kovech i oceli má i barva základní na okapy Okapol Primer V
2003. Prokázaly to korozní zkoušky provedené ve zkušební akreditované
laboratoři SVÚOM. V každém případě je před nátěrem nutné důkladné
očištění povrchu, např. omytí horkou vodou s přídavkem saponátů a
následující oplach čistou vodou. Při obnově nátěrů se může starý nátěr
ponechat, pokud se neodlupuje. Pouze se odmastí, případně zdrsní a
natře vrchní barvou. Jestliže se starý nátěr odlupuje, odstraní se a
postupuje se jako u nátěru dosud nenatřeného.
Pro vrchní nátěry se volí barvy poskytující pružnější nátěry, které se
lépe přizpůsobí rozměrovým změnám plechu způsobených změnami teploty,
jako je např. nátěr emailem na okapy Okapol V 2025 nebo vodou
ředitelným akrylátovým emailem Balakryl Uni Lesk V 2068.
NÁTĚRY HLINÍKU
Podobně jako k pozinkované oceli, nemá většina barev dobrou přilnavost
k hliníku a jeho slitinám. Pro nátěry hliníku, pokud je vůbec nutný, se
použijí speciální základní barvy, např. barva základní na okapy Okapol
Primer V 2003. Pro vrchní nátěr se použijí barvy používané i pro nátěry
oceli, např. Okapol V 2025 nebo Balakryl Uni Lesk V 2068.
MALOVÁNÍ
STĚN V INTERIÉRECH
Estetické řešení prostředí, ve kterém žijeme nás ovlivňuje mnohem více
než si uvědomujeme. Součástí tohoto řešení je i povrchová úprava stěn a
stropů. Vymalování vhodnou barvou má mnohé přednosti proti jiným
postupům, např. obkladům a tapetování. Není příliš nákladné, je
relativně rychlé a proto je možná častější obměna povrchů podle
aktuálních přání a zařízení místnosti. Lze docílit dobrých výsledků i
při minimálních praktických zkušenostech. Mimoto se vymalováním získá
čistý a hygienicky nezávadný povrch. Nátěr současně chrání podklad a
prodlužuje jeho životnost. Při použití vhodných barev je možno natřít
současně stěny i další povrchy jako jsou dřevotřískové desky, dřevo,
některé druhy tapet.
Bílá barva stěn má své přednosti
Ještě před započetím malování je účelné uvážit všechny faktory, které
ovlivní celkový výsledek. V současné době převládající trend malování
stěn a stropů převážně bílou barvou má řadu předností a to z
praktického i estetického hlediska. Vymalování jednou barvou je
jednodušší, není třeba kupovat různé odstíny barev nebo tónovací pasty
a míchat odstíny. Bílé místnosti jsou světlejší a proto je možno
používat umělé osvětlení po menší část dne, což je nejen příjemnější a
zdravější, ale i levnější. Barevné kombinace nábytku a dalších předmětů
se snadněji přizpůsobí bílému prostoru a mohou být i pestřejší. Další
praktickou výhodou bílých a světlejších odstínů je jejich snadnější
překrytí při dalším malování. Pro přemalování sytých odstínů je třeba
větší vrstva barvy nebo častější odstraňování starých nátěrů.
Barevné řešení interiérů
Barevné řešení místnosti se řídí některými důležitými pravidly. Bílá
barva je prakticky neutrální, ale působí trochu chladně. Výrazněji
chladnější pocity vyvolává modrá a zelená barva. Žlutá, oranžová a
červená barva působí tepleji. Modrá, zelenomodrá a zelená barva
místnost opticky rozšiřují. Oranžové a červené odstíny prostor zdánlivě
zužují. Tmavší zadní stěna zdánlivě místnost zkracuje a podobně tmavší
boční stěna prostor zdánlivě zužuje. Je možno vytvořit nenápadné pozadí
a tím zvýraznit předměty před ním stojící. Naopak výrazné pozadí učiní
méně nápadnými předměty v popředí. Na tmavším pozadí vyniknou světlé
předměty a naopak. Je známo, že některé barevné kombinace působí
příjemně a některé vyvolávají nepříjemné pocity.
Z estetického i praktického hlediska hraje významnou roli také hladkost
nebo menší či větší hrubost povrchu. Toho se docílí vedle příslušné
úpravy podkladu volbou odpovídající barvy a vhodnou nanášecí technikou,
např, válečkem s jemnější nebo hrubší strukturou.
ÚPRAVA POVRCHU PŘED
MALOVÁNÍM
Na nepřipraveném nebo nevhodném podkladu nelze zhotovit funkční a pěkně
vyhlížející nátěr. Proto je třeba zhodnotit nejen stav starých nátěrů,
ale i stav omítky, případně materiálů pod omítkou. Poškozenou omítku je
třeba opravit. Doporučuje se předem vytahat ze zdi hřebíky a nepotřebné
skobičky.
Opravy nerovností a spár
Drobné nerovnosti, spáry a trhlinky se vyspraví sádrou nebo vhodným
tmelem. Hrubší trhliny se mohou předem rozšířit, aby se do nich lépe
vpravil tmel či sádra. Sádra pro sádrování se připraví vsypáním
přiměřeného množství sádry do vody a rozmícháním. Pokud je třeba
zpomalit zasychání sádry, přidá se do sádry malý přídavek vhodné látky,
např. klihu nebo disperzní barvy. Před sádrováním se poškozená místa
navlhčí vodou. Sádrování se provádí pomocí ocelové stěrky a nakonec se
plocha uhladí mokrým štětcem nebo štětkou.
Pro zakrytí trhlin, zvláště okolo stropu, je možno použít spárovací
pásky, vhodné tkaniny nebo papír, které se přiloží na předem natřenou
plochu a zatřou se barvou.
Odstraňování skvrn a plísní
Při výskytu skvrn různé velikosti a barvy je nutno rozlišit, zda se
jedná o znečištění způsobené různými nečistotami vlivem promáčení, rzí,
mastnotou, kouřem, pronikajícím dehtem z komína, nikotinem, usazenými
nečistotami, ohmatáním ap. nebo o skvrny způsobené plísněmi.
Předpokladem trvalého řešení je odstranění zdroje znečištění. Dále se
odstraní nečistoty oškrabáním, omytím mýdlovou vodou nebo vodou s
přídavkem čistících prostředků. Účinnější je použití speciálních
přípravků jako je dovozní Schimmel Fresser nebo tuzemský Savo. Jedná se
o chlorační, dezinfekční a bělící prostředky, ale více nebo méně
zapáchající, takže práce s nimi je nepříjemná. Tyto prostředky se
opakovaně nanáší na poškozené místo a ponechají se působit po dobu
určenou návodem. Někdy je efektivnější otlučení staré a zhotovení nové
omítky. Pokud se nepodaří odstranit nečistoty do té míry, aby
nepronikaly novým nátěrem, použijí se izolační barvy. Izolace jinými
izolačními prostředky, jako nitrolaky, syntetickými barvami nebo vodním
sklem je méně vhodná, protože může být doprovázena některými problémy,
např. špatnou přilnavostí dalšího nátěru, praskáním nátěru či
nedostatečnou izolační schopností.
Úprava povrchu a odstraňování starých nátěrů a maleb
Nové omítky musí být před malováním dostatečně vyzrálé, pokud se
nepoužije k malování vápno. Většinou je třeba čekat minimálně jeden
měsíc. Tuto dobu je možno zkrátit neutralizací povrchu, např.
přípravkem Telsal (Teluria). Z povrchu se odstraní hrubší zrnka písku a
nerovnosti pomocí ocelové stěrky, případně se povrch obrousí hrubým
brusným papírem č. 40–60.
Staré nepřilnavé a neodolné nátěry se odstraní škrábáním za mokra nebo
umytím houbou nebo štětkou či hadrem. Při odstraňování se stará malba
navlhčí štětkou nebo houbou, případně stříkačkou. Po chvíli se
navlhčení může opakovat. Škrábe se opatrně ocelovou stěrkou, aby se
pokud možno nepoškodila omítka. Potom se zbytky staré malby vymyjí
štětkou nebo houbou. Někdy postačí starý nátěr rozmýt.
Starší nátěry, které se neodstraňují, se podle potřeby buď očistí na
sucho nebo se umyjí vlažnou vodou se saponátem, případně mýdlovou vodou
a opláchnou se čistou vodou.
Penetrace podkladu
Další přípravnou prací, která svým charakterem patří již částečně do
vlastního malování je tak zvaná penetrace. Používá se u savých,
případně méně pevných podkladů jako jsou např. nové omítky nebo starší
méně pevné omítky po úplném odstranění starých nátěrů. Penetrace
spočívá ve snížení savosti a zpevnění podkladu prostředkem, který
vnikne hluboko do podkladu a současně ho zpevní. Používají se k tomu
speciální penetrační prostředky např. disperzní pojivo Dispo V 1307
nebo disperzní koncentrát pro stavebnictví Diko V 2802/A, případně
zředěná barva, kterou se bude dále malovat. Zejména při malování
větších ploch se vyplatí použít penetrační prostředek. Je nutno dodržet
ředění podle návodu na etiketě. Pro nanášení penetrace je nejvhodnější
malířská štětka.
TECHNIKA MALOVÁNÍ
Vhodnější je malovat za denního světla, zvláště při menších praktických
zkušenostech. Je nutno malovat v rozmezí teplot, které jsou uvedeny na
obalech barev. Obvykle je to mezi 10–30 oC.
Odpovídající teplotu mají mít i stěny a barva. Ani vlhkost vzduchu by
neměla být extrémně vysoká. Výjimkou je malování vápnem, kdy je naopak
vyšší vlhkost vzduchu prospěšná. Nižší teplota a vyšší vlhkost vzduchu
zpomalují zasychání nátěrů a tím prodlužují dobu malování.
Postup malování je vhodné volit tak, aby nebyly stíněny právě malované
plochy. Nejdříve se maluje strop. Obvykle se postupuje od okna ke
dveřím. Další vrstva se nanáší na předchozí v časových intervalech
podle údajů na etiketě, obvykle po mírném zaschnutí předchozí vrstvy.
Tloušťka vrstvy nanášené barvy a počet vrstev se přizpůsobuje podkladu.
Pro překrytí světlých barev postačí menší tloušťka. Rovněž na hladký
povrch je menší spotřeba barvy. Barva se zředí v rozmezí podle návodu
tak, aby se dobře nanášela a nátěr měl pěkný vzhled. Pro první nátěr se
barva zředí obvykle poněkud více a pro druhý nátěr se často neředí
vůbec.
Malování malířskou štětkou
Před započetím práce je lepší namočit štětku do vody. Tím zvláční
štětiny a u dřevěných štětek štětiny lépe drží, neuvolňují se a
nevypadávají. V poslední době je oblíbenější plochá štětka. Malířskou
štětku je vhodné použít zejména pro první nátěr, aby se barva dobře
vetřela do podkladu, zvláště do hrubé omítky.
Štětka se namáčí do barvy přibližně z jedné třetiny a vždy se částečně
otře o okraj nádoby. Namočenou štětku je vhodné nasazovat na ještě
nenatřenou plochu kousek vedle plochy již natřené na suchý podklad.
Barva se rozetře několika tahy. Není třeba barvu roztírat křížem.
Vzhled nátěru je lepší, když se při natírání tzv. z nátěru vyjíždí. To
znamená, že poslední tahy štětky překrývají nasazení a obraty štětky.
Podobně se použije i štětec pro nátěry v rozích, okolo oken, dveří atd.
Strop se natírá postupně v pruzích o šířce přibližně 1 metr. Pokud se
dělají dva nátěry je možno dělat první nátěr kolmo na světlo dopadající
do místnosti. Vrchní nátěr je vždy lepší nanášet jedním směrem ve směru
dopadajícího světla.
Malování válečkem
Důležitá je volba vhodného válečku, protože vzhled nátěru závisí nejen
na použité barvě a podkladu, ale i na typu válečku. S hladšími válečky
s kratšími a jemnějšími vlákny se získá hladší povrch a s hrubšími
válečky s delšími vlákny se získá povrch s výraznější strukturou.
Malování válečkem je rychlejší než malování štětkou, ale při nanášení
barvy válečkem na starší méně pevný nátěr může docházet k odlupování
starého nátěru a jeho nabalování na váleček. Je vhodné namočit váleček
asi na 2 až 3 hodiny do vody, aby zvláčněl a před malováním vodu z
válečku vymačkat. Pro malování rohů a ploch kolem oken, dveří ap. je
vhodnější použít menší váleček nebo plochý štětec.
Technika malování válečkem
Váleček se namáčí do speciální misky s barvou asi z jedné třetiny,
potom se pohybem válečku po mělkém konci misky barva rovnoměrně
rozprostře po válečku a odstraní se její přebytek. Jiná možnost je
namáčet váleček do nádoby s barvou, lépe oválného tvaru, a barvu
rovnoměrné rozetřít po celém válečku pohybem po mřížce, prkénku,
kartonu ap. Válečkem se obvykle pracuje tak, že se další pruh nanáší
kousek vedle předchozího, potom se šikmými tahy barva rovnoměrně
rozprostře a končí se rovnoběžnými tahy. Při malování stropu se dělají
rovnoběžné tahy kolmo na stěnu s okny, podobně jako při malování
štětkou. Na stěnách se váleček obvykle nasazuje uprostřed a po svislém
tahu se barva šikmými tahy rovnoměrně rozprostře a končí se svislými
tahy. Konečné tahy mají překrýt místa nasazení válečku.
Stříkání
Výhodou stříkání je rovnoměrné pokrytí podkladu. Nevýhodou je obvykle
větší postříkání okolí a větší náklady na obstarání, eventuálně
vypůjčení stříkacího zařízení. Pro stříkaní řidších barev, jako jsou
např. hlinkové barvy, je možno použít ruční stříkačku. Barvu je obvykle
třeba zředit a dobře přefiltrovat, aby neucpávala trysku. Stříkání
modernějších hustších barev vyžaduje použití stříkacích pistolí s
kompresorem. Pracovní tlak, velikost trysky a zředění barvy se volí
podle údajů výrobce barvy, případně i návodu ke stříkacímu zařízení. Je
třeba dodržet správnou vzdálenost a rychlost pohybu pistole.
Příklady nátěrových postupů
MALBY STĚN V
INTERIÉRECH
1. Odstranění nepřilnavého nátěru a očištění celého podkladu.
2. Napuštění míst bez starého nátěru malířskou barvou Tebalex Plus V
2080 (nebo V 2710, případně V 2720) zředěnou vodou v poměru 3:1 (3 díly
barvy a 1 díl vody) až 1:1. Zasychání 2 až 4 hodiny.
3. Opravy místních nerovností (drobné prasklinky, trhlinky ap.)
latexovým tmelem V 5010 nebo sádrou. Zasychání tmelu V 5010 přibližně 3
hodiny.
4. 1–2× malířská barva Tebalex Plus V 2080 nebo omyvatelná barva
Tebalex Speciál V 2710, případně Tebalex Extra V 2720. Zasychání
jednotlivých nátěrů 2 až 4 hodiny.
NÁTĚRY
SÁDROKARTONOVÝCH DESEK
1. Očištění podkladu.
2. 2× nátěr barvou Tebalex Karton V 2730. První nátěr zředit vodou v
poměru přibližně 5:1 (na 5 dílů barvy 1 díl vody). Zasychání
jednotlivých nátěrů 2 až 4 hodiny.
Při menších nárocích na odolnost a vzhled povrchu postačí jeden nátěr
neředěným Tebalexem Karton V 2730.
Při zvýšených nárocích na odolnost se sádrokarton napřed napustí
disperzním pojivem V 1307. Pro napouštění se V 1307 zředí vodou v
poměru 1:3–5 (1 díl pojiva a 3–5 dílů vody).
NÁTĚRY
FASÁD
Nátěr fasády rozhoduje do značné míry o životnosti celé stavby, chrání
fasádu před povětrnostními vlivy, zejména před působením vody a
spolurozhoduje o estetickém působení celé stavby. Přitom náklady na
nátěr fasády tvoří pouze malou část z celkových nákladů.
U nových staveb je vhodné volit různé stavební prvky, materiál, druh
omítky, obklady a jiné, již s ohledem na eventuální nátěr fasády. U
nátěrů fasád starších budov je nutno počítat nejen s opravou omítky,
ale často i s řadou dalších opatření. Obtížné je rozhodování u starých
venkovských staveb, zejména u bývalých chlévů, jejichž zdi jsou
prosyceny nejrozmanitějšími látkami. V tomto případě je nutno zvážit,
zda je výhodnější zůstat u tradičního způsobu malování vápnem i za cenu
krátké životnosti a dalších nedostatků nebo použít náročnější postupy,
např. sanační omítky s následujícím nátěrem silikátovou nebo
silikonovou fasádní barvou.
Oprava omítky, případně i zdiva, je většinou časově, technicky i
finančně náročnější než vlastní nátěr fasády. Ovšem bez odpovídající
úpravy podkladu může být vynaložená práce v poměrně krátké době více
nebo méně znehodnocena. Vyplatí se nejdříve zjistit rozsah potřebných
prací a naplánovat postup práce tak, aby nedocházelo k poškození již
opravených prvků při další práci.
Podmínky pro aplikaci
Pro práci s disperzními barvami není vhodné nadměrně vlhké počasí. Po
dešti, silnější mlze a mrazu je vhodné vyčkat 1 až 2 dny. Při práci s
většinou barev nemá teplota klesnout pod 10 °C a přestoupit 30 až 35
°C. To se týká i barvy a podkladu. Dodržení pracovních podmínek
uvedených na etiketě je samozřejmostí. Příliš prudké sluneční světlo
nepůsobí příznivě, protože příliš rychle zasychá povrch nátěru. Na
povrchu natíraného podkladu nesmí být rosa a je lepší nekončit s prací
až pozdě večer. Při stříkání nátěrů vadí vítr.
ÚPRAVA POVRCHU PŘED
NÁTĚREM
Vlhkost podkladu
Odstraní se pokud možno všechny zdroje vlhkosti. Nejobtížnější je
zabránění vzlínání zemní vlhkosti u neodizolovaných objektů, které se
projevuje tvořením tzv. map nebo i odlupováním omítky v místech, kam
vystupuje vlhkost. Je to způsobeno tím, že s vodou postupují rozpuštěné
soli ze zeminy, které se při vysychání usazují v omítce i na povrchu
omítky. Dokonalé odstranění tohoto jevu je možné pouze pomocí
horizontální izolace proti zemní vlhkosti. K tomu je možno použít řadu
technik, známé je podříznutí s následující izolací. Jinými postupy,
jako je třeba drenáž, je možno vzlínání vody alespoň snížit. I když
jsou tato opatření náročná, je nutno uvážit, že při trvalém vzlínání
spodní vody nelze zabránit škodám na fasádě. Volbou typu nátěru můžeme
pouze ovlivnit rozsah škod. Při použití prodyšných nátěrů se mohou
škody omezit na vznik skvrn na povrchu, zatímco při použití méně
prodyšných nátěrů může odpadávat nejen nátěr, ale i omítka. Pokud není
izolace proti vlhkosti dostatečná, je vhodné uvážit použití speciálních
sanačních omítek. V tom případě je třeba použít i vhodné prodyšné
nátěry.
Dalším zdrojem vlhkosti je déšť. Proto je nutno zkontrolovat, případně
opravit střechu, parapety, okapové roury a další klempířské prvky,
vyčistit okapové žlaby atd. Je vhodné opravit i další části stavby, při
jejichž dodatečné opravě, by se povrch stavby poškodil. Jsou to rámy
oken a dveří, zábradlí balkonů, větrací mřížky aj. Rezavé kovové částí
se předem odrezí a natřou, aby se nový nátěr fasády nezašpinil při
odstraňování rzi.
Kvalita omítky
Stávající omítka se pečlivě prozkoumá a rozhodne se, zda se omítka
jenom opraví nebo částečně či úplně odstraní. V každém případě je třeba
odstranit omítku s nedostatečnou pevností a omítku, která zní při
poklepu dutě. Jestliže je vlhkostí znehodnoceno i zdivo, zpevní se nebo
nahradí novým. Provedou se případné úpravy tak, aby na fasádě nebyly
vodorovné plochy, rýhy ap., kde by se mohla držet voda. Nové, případně
opravované omítky, musí být před aplikací fasádních barev dostatečně
vyzrálé, tj. musí proběhnout karbonatace, což je chemická reakce vápna
s oxidem uhličitým ze vzduchu. Obvykle se vyžaduje minimálně 1 měsíc
zrání. Pro případné zkrácení doby zrání jsou na trhu speciální
přípravky.
Opravy spár a trhlin
Pokud se omítka neodstraňuje, opraví se spáry a trhliny. Na širší
mezery se většinou použijí maltové směsi. Menší trhliny je možno
zaplnit tmelem, např. akrylátovým tmelem V 5013. Výhodou tmelu je, že
není třeba čekat na vyzrání vyspravovaných částí omítky. Trhliny je
možno před vyplněním rozšířit, aby se správkový materiál dostal až k
pevnému podkladu. Jemné praskliny lze také přetřít speciálním pružným
nátěrem (např. barvou Betalex pružný plnič V 2013), případně v
kombinaci s armovací tkaninou. Velmi jemné vlasové praskliny je možno
ponechat, pokud nejsou příznakem větších závad, protože je překryje
barva. Pro nátěr čerstvých, velmi ostrých brizolitů není možno většinu
nátěrů použít, neboť na ostrých výstupcích barva nevytvoří dostatečnou
ochrannou vrstvu a tím může docházet k narušování celého systému.
Odstraňování výkvětů a plísní
Výkvěty, tj. bílé krystalické usazeniny solí, se odstraní
okartáčováním. Umytí vodou není dostatečné, protože se rozpouští a
znovu vsakují do omítky. Ovšem je třeba uvážit, že výkvěty na zdi
naznačují přítomnost značného množství solí i ve zdivu a omítce, které
budou dále pronikat na povrch, zejména při působení vlhkosti.
Nejúčinnější je odstranění omítky, případně i částí zdiva.
Dále se odstraní z povrchu omítky plísně, řasy, mechy, houby ap.
Doporučuje se i použití vhodných dezinfekčních prostředků, jak je
uvedeno v části o malování interiérů. Důkladné očištění povrchu fasády
je nutné v každém případě. Zejména u starších fasád lze vždy
předpokládat vedle běžného znečištění i mastnoty a znečištění
biologické. Před penetrací, eventuálně prvním nátěrem, je nutno
odstranit z povrchu prach, třeba zametením smetákem.
Odstraňování starých nátěrů
Starý fasádní nátěr je možno ponechat pouze v případě, že je dostatečně
pevný a má vyhovující přilnavost k podkladu. Puchýře na starém nátěru
mohou vedle nedostatečné prodyšnosti nátěru signalizovat dvě závady.
Buď byl nátěr proveden na nedostatečně vyzrálé omítce a vápno poškodilo
nátěr nebo byla nedostatečná penetrace. V obou případech dochází ke
kondenzaci vody mezi podkladem a nátěrem a nátěr je třeba odstranit. O
tom, zda je možno ponechat pevný starý nátěr, rozhoduje i typ fasádní
barvy, která bude použita k nátěru. Jsou přípustné pouze některé
kombinace, stejný typ starého i nového nátěru je možný prakticky vždy.
Odstraňování starých nátěrů je značně náročná záležitost. Ruční
odstraňování pomocí různých škrabek a kartáčů je časově náročné a velmi
namáhavé. Jednodušší, ale nákladné, je odstraňování nátěrů tryskáním.
Pro tryskání se používají různá zařízení a různé tryskací materiály
(voda, písek aj.) Práce se obvykle zadává firmě, která má vhodné
zařízení a dostatečné zkušenosti. Pracovní podmínky (tlak, materiál
atd.) je nutno volit tak, aby se nepoškodila omítka pod nátěrem. Jinou
možností je použití odstraňovačů starých nátěrů. Pracuje se podle
příslušných návodů. I toto je velmi nákladná záležitost a proto se
používá spíše na menších plochách nebo na historických budovách, aby
nedošlo k poškození starých omítek, případně jejich starších historicky
cenných povrchových úprav.
PENETROVÁNÍ PODKLADU
Penetrační nátěr (napouštědlo) zlepšuje přilnavost fasádní barvy k
podkladu a mimoto podklad zpevňuje. Nejčastější závadou fasádních
nátěrů totiž bývá ne odloupnutí nátěru od omítky, ale odloupnutí nátěru
i s povrchovou vrstvičkou omítky, protože prakticky na povrchu každé
omítky je méně pevná vrstvička s nedostatečně vázanými částicemi písku.
U starších omítek je to silnější vrstva způsobená zejména zvětráním.
Další funkcí penetračního nátěru je snížení savosti podkladu. Příliš
savý podklad odsaje z barvy část pojiva a tím sníží odolnost nátěru.
Penetrační prostředky mohou obsahovat i látky se speciálními účinky,
např. fungicidní složky, které chrání omítku před napadením
mikroorganismy. Silikonové složky zase brání pronikání vody do nátěru.
Většinou lze doporučit použití penetračního (napouštěcího) prostředku
na pojivové bázi shodného s barvou. Většina výrobců fasádních barev má
tyto prostředky ve svém sortimentu. Pro disperzní barvy je to např.
disperzní pojivo Dispo V 1307 nebo disperzní koncentrát pro
stavebnictví Diko V 2802/A a pro silikonové barvy Tebasil Penetrace V
1315. Penetrační prostředek se obvykle značně zředí, takže zvýšení
nákladů jeho použitím se pohybuje v přijatelných mezích. K napuštění
podkladu je možno použít i fasádní barvu zředěnou podle návodu pro
penetraci. Tento postup se používá spíše při natírání menších ploch,
kdy se nevyplatí kupovat speciální penetrační prostředek ve větším
balení, ale zejména u omítek s volnějšími částicemi písku na povrchu je
vždy lepší použití penetračního prostředku.
Pro aplikaci penetračního nátěru se používá štětka, aby se povrch lépe
smočil a penetrace pronikla hlouběji do omítky. Penetrační nátěr se má
vsáknout do podkladu a nemá na povrchu vytvořit hladkou „lakovou“
vrstvu, na které by mohlo docházet k praskání dalšího nátěru.
Příklady nátěrových postupů
NÁTĚR FASÁDY (OMÍTKY)
SUCHÝCH OBJEKTŮ
1. Odstranit všechny špatně přilnavé starší nátěry fasádních barev a
poškozené části podkladu. Po dokonalém očištění omytím vodou
vysokotlakým stříkacím zařízením nebo jiným způsobem opravit poškozená
místa maltou nebo vyrovnávací hmotou. Nové omítky je třeba ponechat
nejméně 1 měsíc vyzrát.
2. Napuštění podkladu disperzním pojivem Dispo V 1307 nebo disperzním
koncentrátem pro stavebnictví Diko V 2802/A, případně zředěnou
akrylátovou barvou na fasády (Tefas V 2071, Tebafas V 2017). Pro
napouštění se disperzní pojivo nebo disperzní koncentrát zředí vodou
podle savosti podkladu v poměru 1:3–5 (1 díl pojiva a 3–5 dílů vody),
barva Tefas V 2071 (Tebafas V 2017) v poměru až 1:1. Zasychání nejméně
4 hodiny.
3. 1–2× barva akrylátová na fasády Tefas V 2071. Nanáší se v intervalu
4 až 24 hodin podle teploty a vlhkosti vzduchu. Levnější variantou je
použití 1–2 nátěrů barvou na fasády Tebafas V 2017, případně latexovou
venkovní barvou Latex V 2012 s poněkud kratší životností.
NÁTĚR FASÁDY (OMÍTKY)
OBJEKTŮ S NEDOKONALOU IZOLACÍ PROTI VLHKOSTI
1. Odstranit všechny špatně přilnavé starší nátěry fasádních barev,
fasádní nátěry na bázi polyvinylacetátových disperzí a poškozené části
podkladu. Po dokonalém očištění omytím vodou vysokotlakým stříkacím
zařízením nebo jiným způsobem opravit poškozená místa maltou nebo
vyrovnávací hmotou. Nové omítky je třeba ponechat nejméně 1 měsíc
vyzrát.
2. Napuštění podkladu silikonovou penetrací na fasády Tebasil Penetrace
V 1315 nebo silikonovou barvou na fasády Tebasil V 2015. Pro napouštění
se Tebasil Penetrace zředí vodou podle savosti podkladu v poměru 1:5–7
(1 díl penetrace a 5–7 dílů vody), barva Tebasil V 2015 v poměru 3:1 (3
díly barvy a 1 díl vody) až 1:1. Zasychání 24 hodin.
3. 1–2× barva silikonová na fasády Tebasil V 2015. Nanáší se v
intervalu minimálně 24 hodin.
NÁTĚRY
BETONOVÝCH KONSTRUKCÍ
Praxe ukázala, že beton není z dlouhodobého hlediska tak odolný, jak se
předpokládalo. Škody na železobetonových konstrukcích způsobené korozí
dosahují ohromných částek. Při tomto procesu se nepříznivě uplatňuje
karbonatace betonu, při které dochází vlivem pronikajících kyselých
látek z ovzduší, zejména oxidu uhličitého k neutralizaci alkalických
složek betonu a snížení alkality betonu. To působí nepříznivě na
korozní odolnost ocelové výztuže, protože v alkalickém prostředí ocel
nekoroduje, ale při snížení alkality se korozní procesy značně urychlí.
Vznikající korozní produkty (rez) zvětšují objem, což vede z počátku k
praskání a později i odlupování vrchních vrstev betonu. To umožňuje
přístup oxidu uhličitého do vnitřních částí konstrukce, čímž se dále
snižuje alkalita betonu a koroze ocelové výztuže se urychluje. Postupně
může dojít až k porušení statických vlastností celé stavby. Proto je
výhodné chránit celý povrch dosud nenarušené konstrukce speciálními
nátěry, které brání pronikání oxidu uhličitého a dalších látek.
Obdobně, ale již složitějším postupem, se postupuje při opravách
betonových konstrukcí.
Dalším požadavkem na nátěrové systémy pro povrchové úpravy betonu je
schopnost překlenování trhlin vznikajících v povrchu betonu. Vrstva
pružného neporušeného nátěru brání pronikání oxidu uhličitého do
vnitřku konstrukce vzniklými trhlinkami. Proto musí mít celý nátěrový
systém vysokou schopnost protažení a to i v zimě při nízkých teplotách.
Vhodným nátěrovým systémem lze podstatně prodloužit životnost celé
stavby.
ÚPRAVA PODKLADU A
ZPŮSOB NANÁŠENÍ
Rozsah úpravy podkladu a volba nátěrového postupu závisí na stupni
narušení betonu. U nenarušeného betonu postačí mechanické očištění,
případně důkladné odstranění odbedňovacích přípravků. Betonové plochy s
jemnými siťovými trhlinami je výhodnější omýt vysokotlakým čistícím
zařízením nebo očistit otryskáním. Trhliny v betonu je třeba klínovitě
rozšířit a vyčistit. Nesoudržné, narušené a nedostatečně přilnavé části
betonu (znějící při poklepu dutě) je nutno odstranit a obnaženou
ocelovou výztuž očistit, nejlépe otryskáním.
Obnažená ocelová výztuž se opatří antikorozním nátěrem, buď speciálním
nebo běžným, ale odolným alkalickému prostředí a s dobrou přilnavostí k
dalším vrstvám. Praskliny a menší díry je možno vyplnit speciálním
pružným tmelem. Pro hrubé vyspravení a vyplnění chybějících částí
betonu se použijí k tomu určené směsi, např. polymercementové. Pro
nanášení penetračních a základních nátěrů se použije štětec nebo
štětka, aby se barva dobře vtlačila do porézního podkladu. Pro nátěry
dalších vrstev je rychlejší nanášení válečkem nebo stříkání.
SANACE TRHLIN V
OMÍTKÁCH NA STAVBÁCH Z PÓROBETONU
Stavební systémy z pórobetonu doznávají stále širšího uplatnění.
Bohužel se vyskytují i stavby z pórobetonu, na kterých se na vnitřních
či vnějších omítkách začaly velice brzy objevovat praskliny kopírující
obrysy zdících bloků. Příčinou mohou být např. nevhodné technické
parametry zdících malt nebo omítek, ale běžněji k tomu dochází při
urychlení výstavby a nedodržení technologických přestávek, zejména mezi
vlastním zděním a následujícím omítáním. Důvodem jsou objemové změny
nedostatečně vyschlých pórobetonových bloků.
Pro opravy trhlin a zejména trhlin s proměnlivou šířkou je nutno použít
pružný nátěrový systém. Běžné fasádní nátěrové hmoty nelze použít,
protože nejsou dostatečně pružné.
Kompletní nátěrový systém pro sanaci trhlin sestává z následujících
vrstev: Napouštědlo, pružný tmel, pružný plnič a vrchní barva. Do
systému se v případě potřeby vkládá pružná textilní síť.
Napouštědlo zpevňuje povrchovou vrstvu omítky, aby se zamezilo
odloupnutí nátěru i s tenkou prašnou povrchovou vrstvou omítky.
Napouštědlem se penetruje celá plocha včetně trhlin. Širší štěrbiny,
přibližně od 1 mm, se vyplní pružným tmelem.
Pružný plnič se vetře do trhlin a to jednou nebo dvakrát. Následuje
nanesení pružného plniče po celé ploše. Tím se vyplní a překryjí
vlasové trhliny, které nebyly zakrývány separátně a současně se
sjednotí celá plocha. Aplikují se jedna nebo dvě vrstvy podle šířky
trhlin a podle předpokládaných změn šířky trhlin. V případě velmi
nestabilních podkladů se vloží mezi vrstvy pružného plniče pružná
textilní síť.
Pro vrchní nátěr se použije speciální barva se zvýšenou elasticitou
proti běžným fasádním barvám. Nanáší se v jedné nebo dvou vrstvách,
zejména podle požadavku na vzhled nátěru.
Barvy Tebas s.r.o. vypracovaly pro sanaci prasklin v omítkách nátěrový
systém Betalex, který se rovněž používá i na opravy betonových
konstrukcí. Jeho složky jsou: Napouštědlo Betalex V 1607, pružný tmel
Betalex V 5015, pružný plnič Betalex V 2013 a vrchní barva na beton
Betalex V 2014.
Nátěrový systém Betalex byl použit pro sanaci řady stavebních objektů z
pórobetonu s trhlinami různého typu. Systém se osvědčil v interiérech i
exteriérech. Výsledkem uvedeného postupu je vzhledově sjednocený povrch
beze stop po sanovaných trhlinách.
NÁTĚRY
STŘECH
Tak jako se pro střešní krytiny používají velmi rozmanité materiály,
používají se i různé typy nátěrových hmot. Na trhu se nachází barvy
určené pro jednotlivé typy krytin. Protože se převážně jedná o
speciální barvy, je nutné při jejich výběru a aplikaci vycházet z
konkrétních údajů na etiketě a dalších dostupných informačních
materiálů, letáčků, katalogových listů apod.
Nejčastěji se povrchově upravují krytiny z pozinkovaného plechu,
asfaltových pásů a cementovláknitých desek – eternitu. U nátěrů nových
střech nebývají s přípravou povrchu problémy. Naproti tomu staré
střechy bývají porostlé mechy a lišejníky, které zabraňují dobrému
přilnutí základního nátěru. Doporučuje se omytí tlakovou vodou s
přídavkem saponátu a následný oplach čistou vodou.
Pro nátěry střech z pozinkovaného plechu platí, co bylo uvedeno v
odstavci nátěry pozinkovaného plechu. Typickým nátěrovým systémem na
pozinkované střechy je 1× nátěr základní barvou Okapol Primer V 2003 a
1–2× nátěr emailem na okapy Okapol V 2025.
Mimoto se v posledních letech začaly používat i hydroizolační hmoty,
které se nanáší ve větší tloušťce a jsou vhodné především pro údržbu a
opravy starších střešních krytin z asfaltových pásů nebo eternitu i
pozinkovaného plechu. Příkladem takové hmoty je hydroizolační hmota
Tebaplast V 2016. Její hlavní výhodou je pružnost nátěru, takže zakryje
i jemné trhlinky a drobné netěsnosti v místech spojů, případně i v
místech navazování různých typů krytin. Uplatní se i v případech, kdy
střecha prosakuje a je obtížné nalézt poškozená místa. Další výhodou
této hmoty je možnost použití na různé podklady, ale nelze ji používat
jako náhradu tmelů.
Příklady nátěrových postupů
NÁTĚR STARŠÍ STŘEŠNÍ
KRYTINY Z ASFALTOVÝCH PÁSŮ NEBO CEMENTOVLÁKNITÝCH DESEK
1. Pevný a soudržný podklad se zbaví prachu, mechů, řas a jiných
usazenin, které brání přilnutí nátěru. Doporučuje se očištění tlakovou
vodou s přídavkem saponátů s následujícím oplachem čistou vodou.
2. Penetrace savých podkladů hydroizolační hmotou Tebaplast V 2016
zředěnou podle savosti podkladu v poměru 1:1 až 1:2 (1 díl Tebaplastu a
1 až 2 díly vody).
3. 1–2× hydroizolační hmota Tebaplast V 2016. Pro první vrstvu je možno
Tebaplast zředit přídavkem vody (do 10 %). Jednotlivé nátěry se nanáší
ve vrstvě o tloušťce 0,5 až 1 mm mokrého nátěru v intervalu přibližně
24 hodin.
Pro první nátěr se použije štětka nebo štětec. Pro další nátěry je
možno použít i váleček nebo vysokotlaké stříkání.
NÁTĚR STŘEŠNÍ KRYTINY
Z POZINKOVANÉHO PLECHU
1. Odmaštění podkladu tlakovou vodou s přídavkem saponátů a následující
oplach čistou vodou. Mechanické odrezení zkorodovaných ploch.
2. 1× barva základní na okapy Okapol primer V 2003. Zasychání 4–6 hodin.
3. 1–2× email na okapy Okapol V 2025 nebo Balakryl Uni Lesk V 2068
případně hmota Tebaplast V 2016. Zasychání jednotlivých vrstev barvy
Okapol a Balakryl Uni Lesk 4–6 hodin, hmoty Tebaplast přibližně 24
hodin.
NÁTĚRY
BETONOVÝCH PODLAH
Pro povrchovou úpravu betonových podlah jsou k dispozici různé systémy,
které se značně liší, co do tloušťky nanášené vrstvy, odolnosti proti
vodě a chemikáliím, mechanické a povětrnostní odolnosti a v neposlední
řadě ve výši pořizovací ceny. Na trhu je řada kvalitních, dosti drahých
nátěrových hmot pro nátěry betonových podlah, ale při vhodné volbě
nátěrové hmoty pro konkrétní podmínky lze často získat dobré výsledky i
s některými levnějšími výrobky, jako je Tebabet V 2092.
Povrch betonu nesmí být „kletovaný“, neboť na tak hladkém povrchu nátěr
dostatečně nezakotví. Na druhé straně nesmí beton silně sprašovat,
protože se časem odloupne nátěr i s povrchovou vrstvičkou nekvalitního
betonu. Zpevnění povrchu betonu penetračním nátěrem je nutné v každém
případě. Při vyšších požadavcích lze povrch disperzních nátěrů
zkvalitnit přelakovaním vhodným bezbarvým lesklým nebo matným lakem
(např. Polyurex Lesk V 1604 nebo Polyurex Mat V 1605). Přelakování se
doporučuje zejména tam, kde se předpokládá pravidelný úklid a vyšší
mechanické namáhání (např. vstupní haly, schodiště, chodby, předsíně).
Sníží se tím špinivost povrchu a zvýší se mechanická odolnost povrchu.
Tato úprava se nehodí na podlahy do garáží.
ÚPRAVA PODKLADU A
ZPŮSOB NANÁŠENÍ
Pro úpravu betonu před nátěrem platí stejná pravidla jako pro ostatní
savé minerální podklady. Důležitá je zejména penetrace povrchu betonu
vhodným penetračním prostředkem a odizolování betonu proti zemní
vlhkosti. Pro penetrační a první nátěr se doporučuje použití štětce
nebo štětky, aby nátěrová hmota dostatečně pronikla do podkladu a
patřičně zakotvila. Pro druhý nátěr je vhodné i použití válečku.
NÁŘADÍ
PRO NATÍRÁNÍ
ŠTĚTCE A ŠTĚTKY
Štětce a štětky jsou jednou z nejdůležitějších pomůcek používaných k
nanášení nátěrových hmot a malířských barev. Nejčastěji se používají
štětce kulaté, ploché a zároháky, na některé práce jako je např.
linkování a fládrování jsou určeny speciální štětce, které jsou vhodné
především pro tuto techniku. Pro úspěšnou práci je velmi důležité
správně zvolit druh, tvar i velikost štětce a to podle velikosti
natírané plochy, tvaru předmětu, charakteru práce a typu nátěrové hmoty
nebo malířské barvy.
Druhy a velikosti
štětců
Kulaté štětce se prodávají v různých velikostech (průměrech) označených
čísly. Nejběžnější velikost kulatých štětců se pohybuje od č. 4 do č.
25 (průměr hlavy štětce od 8 mm do 39 mm). Ploché natírací štětce jsou
označovány v palcích (nejčastěji l" až 3,5", šířka štětce 25 mm až 89
mm). Štětce se vyrábějí se 100 % obsahem štětin, nebo ve směsích
štětin, žíní, eventuálně umělých vláken. Staří lakýrničtí mistři si
nejvíce cenili štětce s obsahem kvalitních přírodních štětin, neboť
jsou pružné a velmi dobře zadržují barvu. Pro většinu lakýrnických
prací se však vystačí s mnohem levnějšími štětci ze směsi štětin a
syntetických vláken.
Při natírání vodou ředitelných barev štětcem lze docílit lepšího
vzhledu nátěru při použití speciálních štětců pro vodou ředitelné
barvy. Tyto štětce nejsou z přírodních štětin, ale ze speciálních na
konci roztřepených umělých vláken. Zatím jsou na trhu pouze štětce z
dovozu ve větších prodejních střediscích (např. Hornbach).
Úprava a použití
štětců
Pro nanášení pomalu zasychajících nátěrových hmot např. fermežových,
olejových, syntetických apod. používáme hlavně štětce kulaté. Aby bylo
možno nanést a rozpracovat stejnoměrnou vrstvu nátěrové hmoty na ploše,
je nutné kulatý štětec upravit, to znamená zkrátit délku štětin a
obrousit je do tvaru klínu. Štětiny se zkracují na délku 3-5 cm
podvázáním pevným, tenkým konopným provázkem, který nesmí pouštět
chlupy. Vzhledem k tomu, že podvazování štětců vyžaduje určité
zkušenosti, doporučujeme požádat o pomoc odborníka - lakýrníka.
Podvázaný štětec je nutné obrousit do mírného klínu brusným papírem.
Někdy se nový podvázaný štětec používá nejdříve k základním nátěrům na
hrubších podkladech a po obroušení do vhodného klínu k emailovým
nátěrům. Při obrušování je nutné držet štětec na stejném místě a ve
stejné poloze, aby se štětiny obrousily do vhodného klínového tvaru.
Před použitím je třeba štětec dokonale vyprášit a otáčením mezi dlaněmi
štětinami dolů odstranit všechna uvolněná vlákna.
Pro nanášení nátěrových hmot, které rychle zasychají a lehce se
roztírají, jsou nejvhodnější ploché štětce. Tyto štětce při natírání
zabírají větší plochu a jelikož se s nimi velmi dobře pracuje,
získávají stále větší oblibu. Jsou vhodné pro nanášení
nitrocelulózových, lihových, epoxidových, ale především vodou
ředitelných nátěrových hmot.
Pro nátěry špatně přístupných míst, například radiátorů a potrubí
ústředního topení, nebo spodních částí automobilů, jsou vhodné štětce
zároháky (radiátorové). Jsou to ploché štětce zahnuté v úhlu asi 45o,
které se nejčastěji prodávají v šířce 25 mm až 76 mm.
K nanášení malířských barev (klihových, latexových apod.) jsou vhodné
malířské štětky kulaté nebo hranaté. Pro méně náročné práce plně
vyhovují štětky levnější osazené směsí přírodních a syntetických
vláken, pro náročnější práce se vyplatí kvalitní druhy z přírodních
materiálů. Pro hrubší práce (zednické), k malbě hospodářských prostorů
(sklepů, garáží), hlavně vápennými nátěry jsou určeny štětky zednické.
VÁLEČKY PRO NANÁŠENÍ
NÁTĚROVÝCH HMOT A MALÍŘSKÉ PRÁCE
Válečkem lze nanášet nátěrové hmoty, malířské a fasádní barvy na velké,
hladké a nepříliš členité plochy. Je vhodný k nanášení barev na stěny
interiérů, fasády domů, střechy, podlahy, panely apod. Velmi dobrou
službu udělá i při natírání plotu z drátěného pletiva. Předností
nanášení válečkem je především vysoká produktivita práce a kvalitně
provedený nátěr.
Výběr a použití
válečků
Pro nanášení nátěrových hmot a malířských barev se používají válečky s
plyšovým potahem ze syntetických vláken a přírodní jehněčiny nebo
polyuretanové pěny. Při výběru válečku je třeba vzít v úvahu co chci
natírat a jakou použiji nátěrovou hmotu.
Pro nanášení vodou ředitelných nátěrových hmot a malířských barev lze
použít většinou všechny druhy plyšových potahů, přírodní kožešiny i
pěnových válečků.
Pro nanášení nátěrových hmot s obsahem organických rozpouštědel (např.
syntetických, epoxidových, polyuretanových, nitrocelulózových apod.)
lze použít pouze některé druhy válečků. Vhodnost pro určitý typ barev
je uvedena v návodu k použití a při výběru válečku je třeba se jím
řídit. Velmi důležité hledisko pro použití válečků je délka vláken
plyšového potahu. U fasádních a universálních válečků pro nátěry
interiérů je vhodná délka vláken 18–22 mm. To umožňuje velmi dobrou
nasáklivost a roztíratelnost disperzních nátěrových hmot a malířských
barev na velkých plochách. Je-li natíraný povrch hladký, používají se
válečky nepolstrované. Na nerovné, hrubé (drsné) plochy jsou vhodné
válečky polstrované, které mají měkký potah na jádru válečku o tloušťce
6 až 9 mm (průměr válečku je větší o 12 až 18 mm).
Válečky s délkou vláken plyšového potahu 12–13 mm se zpravidla
používají pro nanášení rozpouštědlových barev (např. syntetických,
chlórkaučukových, nitrocelulózových apod.). Jsou však vhodné i pro
nanášení disperzních vodou ředitelných barev např. Balakrylu. Tyto
válečky dobře sají a roztírají nátěrovou hmotu, která při natírání
nestříká.
Pro lakování jsou vhodné válečky s délkou vláken 4 mm. Tyto válečky
nezanechávají na povrchu vzduchové bubliny a povrch je hladký. Jsou
vhodné i pro nanášení barevných lesklých a pololesklých nátěrů při
požadavcích na co nejmenší strukturu povrchu nátěru.
Zvláštní kategorií jsou válečky pěnové, které se používají především
pro lakování, ale i pro nanášení disperzních barev na nejrůznější
povrchy (např. sokly budov apod.). Pěnové válečky jsou buď více
pórovité, které při nanášení zanechávají "pomerančový" povrch, nebo s
jemnými póry a lakovaný povrch je hladký. Při nanášení vodou
ředitelných nátěrových hmot může na nátěru někdy vznikat pěna
(bublinky).
Před započetím práce je vhodné váleček vymýt vodou. Tím se dosáhne
optimální příjem i výdej barvy při nanášení. Při použití
rozpouštědlových barev musí být váleček vždy suchý. Při práci váleček
ponoříme do barvy (ve vaničce), přebytečnou barvu vytlačíme přes síto a
můžeme natírat. Po skončení práce váleček a nářadí vyčistíme vodou nebo
příslušným ředidlem a vysušíme.
Elektrické barvící
válečky
Pro nanášení vodou ředitelných disperzních nátěrových hmot a malířských
barev lze kromě ručních nanášecích válečků používat i elektrické
barvící válečky např. firmy Wagner. Princip nanášení při použití
elektrických válečků je stejný jako u ručních válečků. Hlavní rozdíl
spočívá ve způsobu napájení válečku barvou. U elektrických válečků je
nátěrová hmota dopravována (tlačena) ze zásobní nádobky čerpadlem přímo
dovnitř válečku, takže odpadá jeho namáčení a následné stírání
přebytečné barvy. Elektrické barvící válečky jsou konstruovány na
bateriový pohon (4 monočlánky), nebo s použitím síťového adaptéru.
Výhodou těchto válečků je velký výkon, neboť válečkem širokým např. 16
cm se vymaluje za minutu až 1 m2 plochy stěny
nebo stropu.
ČIŠTĚNÍ A UKLÁDÁNÍ
ŠTĚTCŮ, ŠTĚTEK A VÁLEČKŮ
Po použití, nebo při přerušení práce je nutné ze štětce vymačkat
nátěrovou hmotu, ihned jej důkladně vyprat vodou při použití vodou
ředitelných nátěrových hmot, nebo v předepsaném ředidle. Před jeho
uložením je dobře umýt štětec vlažnou vodou a mýdlem (při mytí se musí
vytvářet bohatá pěna, kterou čistou vodou opláchneme). Jedině takto
ošetřený štětec nezatvrdne a je možno jej používat dlouhou dobu.
Při přerušení práce na kratší dobu (několik hodin) je možno štětec
uchovat v nádobě s vodou. Tento způsob uchování štětců lze použít při
nátěrech vodou ředitelnými nátěrovými hmotami, fermežovými, olejovými,
syntetickými na vzduchu schnoucími a malířskými přípravky. Takto se
nedají uchovávat štětce při nátěrech dvousložkovými nátěrovými hmotami,
např. epoxidovými, neboť vytvrzování nátěrů probíhá i bez přístupu
vzdušného kyslíku. Při práci s těmito typy nátěrových hmot je nutné
ihned po skončení eventuálně i v průběhu práce (pokud natírání trvá
delší dobu) štětec vyprat v předepsaném ředidle, jinak se znehodnotí
(ztvrdne).
Dobře vyprané štětce se ukládají zavěšené, aby při skladování
nedocházelo k deformaci štětin.
Štětce a štětky znečištěné od malířských barev je třeba po každé práci
řádně vyprat, nejlépe v tekoucí studené vodě, nejvýše vlažné vodě. Před
uložením je vhodné je ještě umýt mýdlovou vodou a znovu důkladně
propláchnout čistou vodou. Při sušení je třeba je pověsit, aby
nedocházelo k deformaci štětin.
Po práci s válečkem na nanášení nátěrových hmot je nutné zbavit plyšový
povlak i molitanovou pěnu zbytků všech použitých nátěrových hmot
vypráním ve vodě (při použití vodou ředitelných nátěrových hmot), nebo
v předepsaném ředidle včetně umytí válečku mýdlovou vodou. Postup
čištění je stejný jako u štětců. Plyšový povlak musí mít stále
kožešinový omak a molitanová pěna musí být pružná. Po umytí váleček
nasuňte na očištěný držák a nechte osušit v zavěšené poloze (nikdy
nepokládejte, neboť by se poškodila vlákna plyšového potahu). Jedině
tak lze zajistit správnou funkci válečku.
STŘÍKACÍ PISTOLE
Některé druhy nátěrových hmot je výhodnější nanášet stříkáním. Touto
technikou je možno docílit velmi kvalitní slité a hladké nátěry s
rovnoměrnou tloušťkou. Proti nanášení štětcem je tato technika
podstatně výkonnější. Nevýhodou je, že tato zařízení jsou poměrně
nákladná, vyžadují vhodné prostory s dobrým větráním, eventuálně s
odsáváním a s možností připojení na elektrickou síť.
Nejčastěji se nátěrové hmoty nanáší pneumatickým nebo vysokotlakým
bezvzduchovým stříkáním. Tato zařízení vzhledem k výkonu a ceně jsou
vhodná především pro řemeslníky a profesionální lakovny. Pro nanášení
nátěrových hmot doma, na chatě nebo chalupě lze používat elektrické
stříkací pistole Airless firmy Wagner. Tyto pistole pracují bez
tlakového vzduchu, bez kompresoru, pouze s elektrickým pístovým
čerpadlem. Prodávají se jednoduché modely vhodné pro nátěrové hmoty o
nízké konzistenci (řídké), až po velmi výkonné stříkací pistole, které
lze použít i pro materiály s velkou viskozitou. Elektrické stříkací
pistole Airless lze používat pro nanášení laků, lazurovacích laků,
prostředků na ochranu dřeva, barev a emailů. Výkonnější modely jsou
vhodné i pro neředěné husté materiály. Těmito pistolemi lze nanášet
vodou ředitelné i rozpouštědlové nátěrové hmoty.
Aby byl dosažen kvalitní hladký nátěrový film, je nutné nastříkat
dostatečně tlustou, stejnoměrnou vrstvu nátěrové hmoty. Příliš tenká
vrstva má za následek neslitý, hrbolatý a zaprášený povrch. Příliš
tlustá vrstva stéká. Při stříkání je důležitá správná vzdálenost a
sklon pistole ke stříkané ploše, vhodně seřízená šíře paprsku a správné
překrývání stříkaných pásů. Dále je důležitá teplota, čistota a vlhkost
prostředí, podkladu pod nátěr a příprava nátěrové hmoty (viz Podmínky
pro zhotovování nátěrů a úprava nátěrových hmot pro nanášení).
BRUSNÉ PAPÍRY A PLÁTNA
Používají se při úpravě podkladů, to je broušení dřeva, kovů a dalších
materiálů před nanášením nátěrových hmot a k broušení jednotlivých
vrstev nátěrů. Zrnění brusiva se volí podle druhu broušeného podkladu a
požadované jakosti broušení. Pro odstraňování rzi, starých nátěrů,
broušení tmelových vrstev, podkladových nátěrů apod. se volí nejprve
brusivo hrubší a z něho se přechází na brusivo jemnější.
Brousí se zasucha, nebo zamokra s použitím různých druhů kapalin, které
omezují zalepování brusných papírů, snižují prašnost a ochlazují
broušený povrch, čímž snižují i možnost měknutí některých nátěrů.
Zasucha se přebrušují nátěry, které by se vlivem působení kapalin
(vody) rozmáčely (např. vrstvy některých druhů tmelů). Při broušení
zasucha vzniká zpravidla hrubší obrus a více stop po broušení.
Zrnění (hrubost) brusných papírů (pláten) se značí čísly. Nejhrubší
papír (plátno) má označení 30, nejjemnější 600 (nebo ještě jemnější).
Brusné papíry pro broušení zasucha jsou vhodné k broušení dřeva, omítek
a jiných savých materiálů a nátěrů na těchto podkladech. Lze je použít
k broušení nátěrů i na ostatních podkladech, pokud zrnění a způsob
broušení vyhovuje návodu k použití. Brusná plátna (smirkové molino,
korundový kepr) mají stejné zrnění jako brusné papíry. Brusná plátna se
používají převážně k broušení kovů a podobných podkladů. Pro broušení
nátěrů lze použít i brusné prostředky různého zrnění na pěnových
podložkách (tzv. brusné houbičky).
Pro broušení zamokra jsou vhodné brusné papíry označené Waterproof.
Vzhledem k velmi širokému rozsahu zrnění jsou použitelné prakticky pro
všechny druhy nátěrů i podkladů. Nejčastější kapalinou, používanou při
broušení nátěrů na kovech, je voda. Mýdlové roztoky se používají při
broušení povrchů, které se čistou vodou špatně smáčejí (např. některé
typy lakových nátěrů).
STĚRKY A ŠKRABKY
K nanášení tmelů se používá různých druhů stěrek (špachtlí) z ocelového
plechu v dřevěném držáku v šířce 30–120 mm. K nanášení tmelů na
zaoblené plochy (např. karosérie automobilů) jsou vhodné pružné stěrky
z ocelového plechu nebo umělé hmoty, které lze v ruce tvarovat
(prohnout) podle tvaru podkladu.
Pro nanášení lepidel při lepení keramických obkladů, podlahových krytin
apod. se používá zubových stěrek.
Staré klihové malby se odstraňují škrabkou. Ocelový nůž je upevněn v
držáku s dřevěnou rukojetí. Podle povahy práce lze použít nůž úzký nebo
široký.
Speciální
malířské techniky
Spojením jemné sádrové stěrky a omítky Rimano (fy Rigips), která je
ideálním materiálem pro vyrovnání a přípravu povrchů před malováním a
barev Balakryl vytvoříte speciální malířské techniky.
Zde naleznete ukázku několika technik, společně s postupem práce.
Malování pokojů - bytů
Příprava povrchu pro malování
O barvách
materiály používané malíři
Předběžná kalkulace rekonstrukce stavebních prací a úprav
Máte zájem o rekonstrukci ?
Chcete stanovit konkrétní nabídku?
Chcete poradit s rekonstrukcí?
Vyplňte tento formulář :
Odpovíme Vám do jednoho pracovního dne.
Přijedeme - zaměříme - nabídneme - postavíme
774 560 666